Rozhovory

Film, který stojí na dialozích o spravedlnosti a vině v podání Eduarda Cupáka a Jana Kačera, nemůže být špatný. Obzvlášť když ty dialogy jsou takové, jaké jsou. Takovému filmu neuškodí ani zmatená režie, jež všechny ty skvělé myšlenky spíše tříští, než aby je v závěru spojila a udělala za nimi náležitou tečku. (22.11.2020)

Ač krátký a minimalistický, v závažnosti sdělení ohromně obohacující snímek. Co je to spravedlnost a co je to právo? Jak dosáhnout rovnosti a bratrství ve světě, v němž je možno získat nad někým moc, mít v rukou jeho osud? Dokáže člověk odolat pokušení a být stále humánní, neshlížet na druhé z patra a zachovat si pokoru i při velké moci? A z té druhé strany - jak ustát ponížení, jak přijmout svou vlastní slabost, pokud je námi opovrhováno, pokud jsme vydáni na milost někomu, kdo nás zneužívá a plive nám do tváře? A kdo je v tomto vztahu vlastně obětí a kdo katem? Je skutečně ubožejší ten, který trpí a je zesměšňován, a nebo spíš ten, který způsobuje bolest, ten jehož svědomí se stává jen nalomeným, pokrouceným zrcadlem stejně nalomené a pokroucené duše? Detailní, silná a až mysticky působící filmová esej, ve které stojí za zmínku kromě bezchybné Schormovi režie též Kačer s Cupákem, od jejichž výrazu, gest a hlasů se nelze odrhnout. (20.03.2017)

Přehlédnu vše, co jsem přehlédnout nechtěl a nechám se bezbraně unášet těžkým filozifickým diktátem na téma spravedlnost. Tvář práva s maskou aktuální moci a rozdání dobových rolí. Jsou jeden na jednoho a je toho opravdu mnoho, co je spojuje. Osud jednoho, jenž už si vybrat nemůže i osobní ztracenost druhého. Současný divák, přeživší srpen 68, se jen zoufale diví, jak se ta historie opakuje. Schormova krátká obžaloba, kterou točil pro nás, pro svobodného diváka (Macháček) Točil, aniž by tušil, jestli tento snímek vůbec kdy bude mít nějakého diváka. Klasický Schormův underground. Výborné. (30.05.2014)

Odsouzený Eduard Cupák (se svým krásným melancholickým hlasem) a jeho soudce Jan Kačer vedou debatu o tom, co je to vlastně spravedlnost, jak je její pojetí relativní a velmi záleží na okolnostech její aplikace. Evald Schorm servíruje další snímek, který člověka nutí k zamyšlení a šrotuje mu v hlavě ještě dlouho po jeho zhlédnutí (což rozhodně není u Schormových filmů ojedinělý jev). (21.03.2014)

Filozofování o neuchopitelném pojmu "spravedlnost", nebo spíše o jeho neuchopitelnosti. Ve své době dech beroucí, dnes trošku ukoptěné a spíše mudrlantské než moudré. Po chvíli děj začíná nudit a neorganické vsuvky o nesmrtelnosti lásky má člověk tendenci přetáčet, aby už došel ke konci, který je od počátku zřejmý. (03.03.2014)