Režie:
Evald SchormScénář:
Jaroslava MoserováKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrají:
Jana Brejchová, Tereza Brodská, Jan Kačer, Jan Potměšil, Marek Vašut, Zdeněk Žák, Jiří Langmajer, Jiří Pomeje, Vlasta Mészárosová-Šebková, Anna Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Blanka (J. Brejchová) je zkušená a uznávaná redaktorka jednoho knižního nakladatelství, a právě pracuje na knize mladého horolezce Františka Andrlíka (M. Vašut). Stará se o své dospělé děti Šárku (T. Brodská) a Vojtu (J. Potměšil) a tráví čas se svým přítelem – advokátem Otakarem (J. Kačer). Její život poznamenaly dvě zásadní události, nejprve když nešťastnou náhodou Šárku jako malou opařila a způsobila jí značné popáleniny. A podruhé, když jí zemřel manžel. Hlavně první neštěstí znatelně změnilo chování Blanky k dceři. Za viditelné jizvy na Šárčině těle se neustále viní a věnuje se jí s přehnanou starostlivostí a péči. U nich doma to má ale za následek spíše jen konflikty a vzájemné nepochopení. Šárka je z matky jen podrážděná a čím dál víc se jí protiví, neboť jí matka nevědomky ubírá vlastní životní prostor. Z toho důvodu matce spoustu věcí zatajuje, aby se mohla alespoň někdy svobodně nadechnout... Evald Schorm, uznávaný představitel „československého filmového zázraku“ 60. let, byl za doby tzv. normalizace jedním z „nepohodlných“ tvůrců, kterým byla práce u filmu zapovězena. Jeho posledními filmy se staly na dlouhou dobu Psi a lidé nebo televizní film Úklady a láska – oba z roku 1971. K režii celovečerního filmu se vrátil až po dlouhých sedmnácti letech v době opětovného uvolnění na konci 80. let. Film Vlastně se nic nestalo z roku 1988, o matce, co si až přehnaně klade vinu za něco, co již pominulo, se však stal jeho posledním. Režisér se premiéry filmu nedožil a zemřel čtyři měsíce před ní. Za scénářem stála lékařka, diplomatka a politička Jaroslava Moserová-Davidová – která dlouhá léta působila na klinice popálenin 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Po dlouhých sedmnácti letech (posledním snímkem natočeným před toto pauzou byli Psi a lidé z roku 1971) byl Schormovi umožněn návrat za kameru. Těžce nemocný a unavený režisér přijal plytký scénář Jaroslavy Moserové bez u něj obvyklé chuti a zápalu pro věc. Nijak se nepodílel na jeho úpravě. A jelikož se nemohl opřít ani o herecké výkony obou hlavních protagonistek, vznikl film nicotný a možná i trochu zbytečný. Tohle Schorm nejspíš neměl zapotřebí. ()
Dávám za dvě: nesnesitelné obrazové zpracování vnitřních monologů Brejchové; Kačer s nabarvenými vlasy (nebo vousy?); Brodská i přes své hnědočerné oči překvapivě v mládí přitažlivá; mnou nepochopená scéna v nemocnici, odkud se vrací Brodská domů v postpubertě, ačkoli ji matka opařila v dětství a hospitalizace měla trvat jen pár měsíců; a v neposlední řadě Vašut, který k mému překvapení prokázal, že se v jeho životě vyskytovala i období, kdy dal ránu bez Prostenalu. Neuvěřitelné. ()
Vlastně se nic nestalo. A vlastně by se vůbec nic nestalo, kdybych si tento snímek odpustil vidět. Tak špatně provedenej a zfušovanej film jsem od Evalda nikdy neviděl. Holt většina režisérů v pokročilejším věku začíná senilnět a vidět svou vlastní zdegenerovanou vizi, jak by měl film vypadat. Byl to jeho poslední režisérský počin a premiéry se ani nedožil. Možná je to způsobeno i tím, že se k režii kvůli komoušům dostal až po sedmnácti letech a takhle to bohužel dopadlo. Naprosto se vytratila aura, která dělala jeho filmy zajímavými a vždy něčím výjimečnými. Vůbec bych ani podle jediného náznaku nepoznal, že by režie odpovídala Evaldově duši. Tohle bylo zdlouhavé tápání, mizerné a hloupé dialogy, velmi špatné herecké projevy všech, i mé milované Janičky Brejchové (její pohledy do kamery, patetické proslovy a moudra ze života, které se prolínaly mezi dějem byly jako pěst na oko). I když Jana Brejchová je i ve skutečnosti matkou Terezy Brodské, zde to působilo, jako by k sobě vůbec nepatřily. Hudba Jana Klusáka jako by ani nevěděla, co a kde má zrovna hrát. Střihy a dramaturgie, nástupy nebo ukončení jednotlivých scén hrůza. Špatně, všechno špatně. Jen z úcty k osobnosti pana Schorma hodnotím za dvě. ()
"Ty jsi jí před pár lety ublížila a do teďka z toho děláš tragédii." Kačer je tady velmi civilní. Mně se to jeho herectví tady líbilo. Daleko větší problém jsem měla s Brejchovou a Brodskou. Stejně jako u Citlivých míst. Jak kdyby obě byly v křeči. Nevím. Tři hvězdy hlavně za vedlejší postavy (Vašut, Langmajer a Potměšil). ()
Bohužel úplně přesně nevím, co mělo být filmem řečeno. Asi že život není peříčko a jsou lidé, jež ho naprosto nezvládají a mají problém se vůbec nějak udržet v chodu. A že když někdo udělá chybu, táhne se to s ním celý život. A že děti jsou problém když je člověk má, i když je nemá. A to je asi tak vše. Je znát, že film má daleko na víc, některé momenty mají sílu. Myslím, že jde v jádru prostě "jenom" o nepovedený film...50% ()
Galerie (19)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jitka Bylinská
Zajímavosti (1)
- Jedná se o poslední film Evalda Schorma, který se premiéry bohužel nedožil. (mchnk)
Reklama