Taxikář

Kultovní dílo Martina Scorseseho s fešným mladým De Nirem. Musím ale říct, že jsem asi čekala větší psycho. I když na druhou stranu, onen zdánlivě nenápadný přerod ze slušného člověka, který poctivě dělá své zaměstnání, do nelítostného mstitele, který po zásluze trestá "odpad společnosti", byl ztvárněn skvěle. Mladičká Jodie Foster ztvárnila postavu dětské prostitutky naprosto famózně a je až s podivem jak vyzrále ve své roli působila. Stejný dojem jsem měla třeba z Natalie Portman v Leonovi či Christianu Baleovi v Říši slunce. Kromě toho mi přijde, že všichni tito, včetně Jodie, vypadají od těchto svých dětských rolí pořád stejně:) Už tehdy měli v těch svých dětských obličejích vrytou jakousi dospělou vážnost a serióznost, která jim zůstala dodnes. A navíc, pokud se rozhodnete podívat na Taxikáře, uvidíte Harveyho Keitela s dlouhými vlasy:) Závěr filmu, kdy Travis Bickle koná spravedlnost v "doupěti špíny", je síla. Když se podívám na naše městečko, které kdysi vzkvétalo a co se z něho stalo teď, zcela chápu Travisův postoj. Na každém kroku za*raní notorici, ožralci, feťáci, kriminálníci a cizáci. Trosky zdegenerované chlastem a drogama se válí po lavečkách a pořvávají a pokřikují, na koho se jim zamane. A těmto špínám a sketám se každý měsíc vyplácejí sociální dávky. Na takové "lidi" poctivý občan pracuje. Člověk už se pomalu bojí vyjít i za dne sám ven. Někdy cítím tak šílený vztek, agresi a odpor, že mám pocit, že bych to všechno nejradši... ale to zná zřejmě každý, kdo v podobném městě žije. (18.10.2015)

Scorseseho filmy jsou pro mě vždy zážitkem a tahle jízda odvrácenou stranou New Yorku patří k těm nejlepším. De Nirovi jeho kreaci muže zhnuseného zlem, kterému je nucen přihlížet a jednoho dne se rozhodne, že už mu přihlížet nebude, nejen věříte, ale jste doslova nuceni jeho jednání schválit. A Iris Jodie Fosterové vám svou blazeovanou třináctiletou adaptací na špínu, ve které se pohybuje (a stejně tak Cibyll Shepherdová, u níž je to ale špína místní politiky), zacpe dech zpátky do plic a pomalu vám ho tam přidusí. (16.08.2007)

"Jsem osamělý muž." Scorseseho, Schraderova a De Nirova společná filmová psychoterapie dokáže i po letech silně znepokojit. Travis, zavřený ve svém taxíku, ve své mysli, ve svém světě s vlastními, pevně danými pravidly, postupně ztrácí kontakt s okolním světem. Proti pocitu izolovanosti nejprve bojuje snahou o začlenění mezi ostatní. Mezi ty, kteří mají ideály, zajímají se o politiku a kulturu. Marně. Znovu padá do své samoty, do pro něj ubíjející (a pro diváka hypnotizující) monotónnosti. Rozhodne se proto odhodit masku a od dívání přejít k radikálnímu činu, kterého je jako jediná postava filmu schopen (znaky psychické lability těžko skrývá Scorseseho žárlivý manžel, je ovšem zřejmé, že ten jenom kecá a ničeho víc se nezmůže). Hudba, krvavé efekty, kamera, vracející se zas a znovu k Travisovi, jehož hledisko je určující a především herecký výkon De Nira, ponořeného v roli do posledního chlupu na těle, dělají z Taxikáře film, který není jen o konkrétní době a konkrétním stavu mysli. Mne například zneklidnil tím, že jsem se s protagonistou do jisté míry dokázal ztotožnit. 85% Zajímavý komentář: Melies, Angerr, Radek99, jahol, Faidra, plagjoklas (22.07.2005)

Nebudu se zabývat geniálním výkonem Roberta De Niro, na to tu jsou jiní. Spíš bych upozornil na roli mladičké Jodie Fosterové a na jakoby jen o něco málo staršího Harveyho Keitela (ačkoliv mu bylo asi 35, když film točil). Ani na ně totiž hned tak nezapomenete. A ještě jedna připomínka - rámcově jsem věděl, o co půjde, ale Cybill Shepherdová mě opravdu překvapila... Film jako celek, především pro tu atmosféru, ode mě dostane 90%. (23.03.2003)

Velmi utahané a "velmi o ničem". Na Taxi Driverovi nevidím nic výjimečného. De Niro hraje jako vždycky, skoro všechny jeho role jsou pro mne totálně zaměnitelné. Scorsesemu taky stále nemůžu přijít na chuť. Škoda, ale už jsem se s tím i docela smířil, že mě vrcholná díla těchto pánů zpravidla nechávají chladným. (09.08.2009)