Sám v temnotě

Ani se mi nechce věřit, že je to debut Jacka Sholdera, který tři roky na to posral druhé dobrodružství Freda Kruegera. Alone in the Dark je totiž bezvadný a trochu netypický slasher, u něhož si nemůžete být stoprocentně jisti, co bude následovat. Čtyři uprchlí magoři jsou totiž nevyzpytatelní jako aprílové počasí a nevraždí každého hned na potkání, což má za následek v několika chvílích slušné napětí. Psychopatičtí maniaci jsou vybráni opravdu dobře, hlavně Martin Landau jako Kazatel byl nezvykle přesvědčivý. Bodycount jsem čekal trochu vyšší, vraždy nejsou moc o krvi a masu, ale i přesto si mě získal od prvních minut až do závěrečného konce na svoji stranu. P.S: jedním vyskytujícím se prvkem (krvácení z nosu) se jistě nechali inspirovat tvůrci průměrného Valentine. Jinak 80-procentní spokojenost. (09.11.2010)

Kvalitný slasher, s názvom známej hororovej hernej série a zároveň aj novšieho akčne-hororového počinu, s ktorým však našťastie nič spoločné nemá. Donald Pleasence (Dr.Loomis z Halloweenu) sa predstavuje ako svojský riaditeľ psychiatrickej liečebne, kde má zatvorených aj 4 nebezpečných psychopatov, ktorým sa po výpadku prúdu podarí ujsť. Tí si to namieria do domu mladého psychiatra a pripravia jemu i jeho rodine nezabudnuteľnú noc. Práve títo štyria maniaci sú najväčším kladom filmu a poskytujú dostatočne rôznorodé násilnosti na to, aby dokázali privodiť strach z toho, čo sa stane ďalej. Špeciálne som si obľúbil postavu kazateľa Franka, do ktorého sa dokonale prevtelil Martin Landau a ktorý svojím psychopatickým pohľadom dokázal naozaj vydesiť. Samozrejme aj ostatné postavy sa úspešne posnažili a vytvorili naozaj špecifickú psycho partiu. Film má viacero skvelých, zapamätateľných scén a hoci je tu značná predvídateľnosť, pozitívom je, že takmer všetko je natočené v reálnych medziach, bez zbytočných efektov, preháňania, či nesmrteľných postáv. Fanúšikom slasherov by Alone in the Dark určite nemalo uniknúť. (16.11.2010)

Nebudem sa ani tak venovať (podpriemerným) kvalitám filmu (za zmienku stojí azda len jedna jediná zapamätateľná scéna: scéna na posteli), skôr ma ako fanúšika slasherov zaujala žánrová rovina. Keď v roku 1978 prišiel na scénu Halloween, jeho masívny úspech vyvolal nový hororový ošiaľ a zástupy napodobiteľov. Dnes už poznáme pravidlá žánru, no v roku 1982 to ešte také jednoznačné nebolo. Alone in the Dark si berie veľkú časť z Halloweenu (vrah sa vracia do mesta, dobíja sa do domu, cestou zabije pár ľudí, sleduje konkrétne osoby a nezabíja všetko navôkol), tak ako si z neho zobrali aj prvé dve Piatky trinásteho, ktoré definovali žánrové pravidlá (vrah v maske, zabíja mladých sexuchtivých ľudí, je neporaziteľný, dôraz na flashbacky). Ak by prišiel Alone in the Dark skôr a ak by to bol kvalitnejší film, takto by možno dnes vyzeral žáner slasher. No nevyzerá (chvalabohu). Z dnešného pohľadu film najviac spadá pod škatuľku "home invasion", no dobový pohľad odhaľuje viac než súrodenecký vzťah so žánrom slasher. A to je najzaujímavejšia vec na filme. Čo o ňom ale veľa vypovedá... (20.06.2015)

Standartní slasher z osmdesátých let, který se od ostatních kousků té doby liší jen tím, že vrazi jsou tři uprchlí šílenci (vyžraný pedofil, kněz žhář a paranoidní voják), plus jeden hemofilik, který mi přišel ve filmu úplně zbytečný... Normálně bych dal asi za tři, ale herecké výkony jsou naprosto parádní, proto jeden bodík navrch... (07.08.2010)

Měl jsem chuť za poslední scénu nakouřit tři, ale prostě to nejde. Taková sbírka nelogičností, trapných scén a neherců je typická po špatnou produkci 80. let. Navíc v domě se snad krom hlavního protagonisty tváří všichni jako by se nic moc nedělo. K tomu film obsahuje naprosto meganesympatickou dětskou postavu, která vysloveně volá po popravě. Žel nestane se. (02.04.2010)