Děti planety Duna

1.diel: 70% Bál som sa, že pokiaľ som nevidel Lynchov originál a predošlú minisériu, nechytím sa. Ale som rád, že ma to neodradilo a tento miniseriál ma celkom zaujal. Prvá časť je zatiaľ viac uvádzacia, pre mňa mierne zmätená, no teším sa na jadro a finish. 2.diel: 75% Konšpirácia a vzbura narastá, no zatiaľ prevažne len v dialógoch a žiadne skutky. Čakal som viac akcie. 3.diel: 65% Akcie som sa nedočkal a záver bol až príliš pretiahnutý, napriek tomu som pomerne spokojný. Scenár premyslený podľa mňa až prehnane zauzlený, preto som niektorým dialógom nerozumel. Takže finálny verdikt: 70%. (27.04.2007)

Tak mi to prislo nejake sterilni s knizkou absolutne nesrovnatelne - kdo ji nezna bude na vsechny ty zvraty a intriky cucet jako puk - nevedet pozadi, tak to poslu rovnou do odpadu, ale kozata (pak uz bohuzel tehotna) Alie je kus baby, Markovi se kurewsky zlepsila anglictina, ale u jinych postav se casting dost sekl - minimalni prostor pro Duncana me pekne nasral a s Paulem to taky nebyla zadna vyhra... (20.11.2005)

Jednoznačne lepší počin ako Duna. K zlepšeniu došlo takmer vo všetkých smeroch - od castingu až po triky. Dosť odfláknutá bola postava Duncana Idaha vzhľadom na to, že v knižnej sérií na rozdiel od iných postáv, prechádza celou ságou a je mu venovaná značná pozornosť. Toť taká drobná pripomienka. A ešte fakt, že dej je značne nahustený. Diváci, ktorí nevideli Dunu alebo nečítal knižnú predlohu, budú asi trochu zmätení :) (15.04.2006)

Minisérii Dune hodnotím jako povedené předvedení knižního sci-fi fenoménu, který byl do té doby na okraji mého zájmu, a Children Of Dune ji ještě o třídu převyšuje. Triky, největší slabina Duny, se v pokračování dostaly na patřičnou úroveň. Města působí impozantním dojmem, poušť zase vzdušně a příjemně na pohled. Tentokrát se do světa planety Arrakis dokážu vžít, aniž bych se bála, že za kupou písku narazím do zdi pomalované dunami. Vyššího levelu dosáhl i hudební doprovod. Revellova hudba občas decentně zaševelila, Tylerovy kompozice se nebojí naplno se rozvinout a zaplavit divákovu mysl (čímž se snažím říct, že hudba je boží). Příběh se opět točí okolo různých spiknutí, zrad a intrik, drží se minulého schématu, ale pořád má dostatek es v rukávu. Příchod mesiáše je sice zápletka, která neomrzí, ale co se dělo dál, to je potenciálně mnohem zajímavější a neotřelejší téma. A u Herberta se na "a šťastně žili až do smrti" nehraje. Nestává se často, aby vylíčení navazujících událostí přineslo vítaný vývoj a kvalitní rozšíření zápletky (ano, Wachowští, na vás ukazuji). Každý díl je oživen vzrušujícími adrenalinovými momenty a děj uhání kupředu svižnějším tempem. Náboženství, politika a mocenské hrátky, ekologie – každý si přijde na své. Mě nejvíc zaujalo poslední zmíněné téma. Duna je pozoruhodný ekosystém. Škoda že chybí dotazová část programu, filmy všechny otázky nezodpoví. Výskyt českých herců s výrazným přízvukem se omezil na minimum a nahradili je ti schopnější. Karel Dobrý je sázka na jistotu, Fremen Pavel Kříž má kukadla jak zrcadla a Marek Vašut do své role natolik sedí, že jsem chvílemi zapomínala, kdo to je a že pochází z našich luhů a hájů. Postavy nestárnou (asi se vydatně cpou kořením říznutým koenzymem Q10) a některé dostaly nové tváře (já chci zpátky drsňáka Stilgara!). Po dobrodružstvích z písečné planety se mi bude stýskat. Takhle by to mělo vypadat, ve středu všeho stojí silný příběh a postavy – a hezká fasáda je pouze příjemným doplňkem. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se tímto pravidlem řídili tvůrci hollywoodských blockbusterů. Bylo by fajn vidět kvalitní sci-fi i v kině. (18.11.2012)

Na Dětech Duny je znát tak trochu větší zájem, jak režiséra tak producenta. A to se projevilo hlavně na trikové části, musím konstatovat, že ta je o dosti kvalitnější než první 3-dílná část Duna. Děj je samozřejmě tak trochu ochuzen, už jen proto, že se jedná o adaptaci dvou dílů knižní předlohy dohromady. No a atmosféra - stejně jako v prvním díle je jen lehce navozena celkem zajímavou hudební složkou a občasnými záchvěvy herectví. Na televizní poměry je to rozhodně nadprůměrné, zaryté fandy filozoficko-náboženského světa F. Herberta zaručeně nenadchne, ale já se přesto ráda podívám. (22.05.2005)