Paragraf 224

Sprvu som tomuto filmu nemohol prísť na chuť, hlavne nie po tom, čo som videl o rok starší film "Hrozba" od tých istých tvorcov. "Hrozba" ma upútala dejom, pri ktorom som sa nenudil, lebo na tie roky to bol fakt katastrofický film. No "Paragraf 224" sa mi zdal veľmi nudný. Keď som ho potom videl druhý a tretí raz, zistil som, že má niečo do seba a je aktuálny dodnes. (21.12.2008)

Člověk neví, zda je to příběh k breku nebo k blití. Je to skutečná obžaloba člověka a jeho chování k této Zemi. Tvrdá pravda o stavu přírody, řečená již za komunistů. Že to prošlo, to je snad zázrak. A on měl asi pan Sirový štěstí no. Po „Smuteční slavnosti“ vrazil do poměrně banálního příběhu ekologii, a v několika scénách naznačil, jak na tom jsme. Na příkladu s lokomotivami na elektřinu to snad už pochopil každý. Ale nebudu rozebírat děsivý stav přírody, nýbrž film. Takže páni herci se vytáhli, protože jinak to bylo silně o ničem. Děj je chvíli tu a chvíli onde, ale na škodu to není. U mne za šedesát. (04.09.2019)

Osobní zkušenost Jiřího Křižana ze ztráty rodiče a nevinně odsouzeného se hluboce vepsala do jeho tvorby. Podobný motiv můžeme najít i v Outsidrovi či v Pasáčku z doliny. Z filmu je patrná svázanost cenzurou, ale přece se podařilo, aby probleskl lidský příběh malého sportovce a jeho blízkých. To, co se z dnešního pohledu může jevit jako slabý čajíček byl ovšem v době vzniku poměrně odvážný počin. Kritika společnosti není tak přímočará a vyhraněná jako třeba v Tiché bolesti, ani nejde do větší rozehrávky lidských vztahů jako v pozdějším snímku Prodloužený čas. Řadí se tak mezi další kousky osmdesátých let, která starší generaci něco připomenou a tu mladší již nemají čím oslovit. (19.05.2015)

S celkovou naivitou, kterou popsal wosho, musím jasně souhlasit. Celková nevyváženost děje, prokládaná méně než průměrnou režií a s doslova tragickými, dětskými herci. Počáteční ekologické, až revoluční nadšení zmizí a vrátí se jen na moment v závěru, který je chvílemi jak z jiného filmu. Kemr, Švehlík a závěrečný Bartoškův prokurátor v drží průměr. Jinak zde straší klasický Zounarův soudruh náměstek a Petr Hapka se také moc nevytáhl. Rutina a kýčovitost. Oficiální text je v tomto případě překvapivě trefný. (22.08.2013)

Smutný příběh to on skutku byl, ale samotná zápletka zrovna dvakrát atraktivní není – to však neznamená, že by byla špatná. Bylo mi líto hlavně toho malého kluka – který trpěl nejen smrtí matky, vydíráním spolužáka, ale i otcovými problémy. Tatík svatý nebyl, nicméně se na něj snažili hodit špínu a hlavně se jej nikdo nechtěl zastat. Takhle nějak to vypadá i v reálu, když se mocní a prachatí snaží zahladit stopy a zodpovědnost hodí na nějakého chudáka a lidí vás odsoudí, aniž by znali všechna fakta…Navíc Kemr tam dostal minimum prostoru, tak nechápu tu kritiku na něj... (10.04.2021)