VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (94)
Michal Pavlíček mluví v jedné scéně o tom, že Pražský Výběr už není co dřív a uvidí se, zda dokážou překročit vlastní stín. Kdyby jen tušil, jak blízko byl pravdě, přestože náznak rozpadu Výběru byl tenkrát pouze součástí fikce. Nedoporučuji nepříznivcům nejslavnější kapely české nové vlny, protože polovina mystifikačního dokumentu, kterým provází starý známý Artur Ropotámo, je tvořena skladbami z alb Výběr a Pražský Výběr. Akorát ten Zappa tam nikde nebyl. Nebo jo? ()
Na české poměry velmi originální hudební "dokument" a troufám si říct, že jeden z nejlepších. Je to zpověď legendárního Pražského výběru z toho, jak s němi bolševický režim zametal. Vše má experimentální nádech se spoustou alegorií. Oceňuji skvělý nápad využít jako průvodce filmu starce Ropotáma, který k Výběru neodmyslitelně patří. Nejvíce mě zaujaly výměny názorů mezi Kocábem a Pavlíčkem, které dnes působí trochu jako předzvěst toho, z čeho se v budoucnu vyklube vzájemná nevraživost. Lucie Bílá zde připomíná páté kolo od vozu, když se zmůže jen na hraní "Člověče, nezlob se" s Čokem a narážku na její čtyřku a pětku (mysleno bujné poprsí zpěvačky), i když se kolem Výběru hodně točila, tak si myslím, že dát ji do filmu neby dobrý nápad, to je snad jediné co bych filmu vytknul. Závěrečnou třešničkou na dortu jsou potom záběry z památného koncertu Výběru z Lucerny a zpívající Zappa s tančícím Pavlíčkem a Kocábem :) Zajímavost: scéna Kocábovy popravy byla natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda. ()
Stylizované vzpomínky na osmdesátá léta vhodné pro fanoušky Pražského výběru a milovníky dadaismu. 1) Film je složen z desítky sympatických songů proložených více či méně vtipnými promluvami protagonistů. 2) 30letému Davidu Kollerovi v hrané roli bubeníka, 29letému Vilému Čokovi i 24leté Lucii Bílé to slušelo. 3) Trochu mi vadí nedostatek odstupu a nadhledu, zvláště při srovnání s podobně zaměřeným o tři roky starším cimrmanovským snímkem Nejistá sezóna. ()
Nejistá sezóna Pražského výběru, tak by se dal nazvat film, který také částečně doplatil na rok svého vzniku (1989 - 1990), kdy se spousta věcí ve snímku stala neaktuální. Těsně před listopadem 1989 začal tento film vznikat a dokončen byl v tzv. porevolučním kvasu, v němž došlo k paradoxní situaci, kdy dříve zakazovaný Michael Kocáb vstoupil do politiky a jal se vyhánět sovětské vojáky ze země. Tento paradox ke škodě věci ve filmu chybí a celá hudební feérie kombinovaná s fiktivním dokumentem se podle prvotního plánu soustředí na třecí plochy mezi názory skupiny a názory partajních přisluhovačů, komentované Ropotámem, resp. třecí plochy mezi názory Kocába a Pavlíčka. Přičemž tři čtvrtiny filmu tvoří záznamy jak autentických, tak aranžovaných koncertních vystoupení. Zbytek je pak tvořen oněmi fiktivními dokumentárními vsuvkami s rozhovory nebo natáčením v televizi, dialogy s komunistickými pohlaváry (to asi nejlepší z celého filmu) a jedna vynikající scéna útočného dialogu mezi Kocábem a Pavlíčkem, která skončí rvačkou v bahně. Objeví se zde i pár věcí ze života kapely či jejích členů - emigrace bubeníka, Čokův pokus o sebevraždu, divoký večírek, po němž Pavlíček zachraňuje alespoň kytku v květináči, Lucie Bílá jako tehdy málo známá hvězdička, doprovázející jednoho z členů skupiny po turné, problémy s jevišti... Vše díky kameře Jana Malíře podané spíše jako snové vize, někdy dokonce mírně tripově, jedna scéna je jako z Kafky (závěrečná poprava). Servítky si film nebere, zazní zde i několik zajímavých myšlenek, dojde i k odcizovacímu efektu, kdy Roman Skamene v roli manažera skupiny odbourá svými výroky o větrech Michaela Kocába, a záběr ve filmu zůstal i s pohledem na filmařský štáb okolo. V bonusech Karel Smyczek vysvětluje, že s Romanem Skamene byli na této replice domluvení předem, a povedlo se. Ve filmu se v jedné scéně i objeví v naprostých cameo rolích tehdy zakázaní zpěváci a herci - např. Bára Basiková, oba Mertové, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus a mnozí další. A skutečně ve filmu vystoupí i Frank Zappa - jednou se mihne během běžné projekce filmu, napodruhé a na jeho písničku si musíte počkat do závěrečných titulků, resp. mezi ně... Však uvidíte... Celkově však film trpí nevyvážeností scénáře - ze začátku je jasné, kudy se měl ubírat a jaký zhruba příběh vyprávět, jenže pak došlo ke změně politických poměrů, takže tvůrci přistoupili i k jakési aktualizaci, která však rozbourala onu určitou koncepci. Stále zde však zůstávají písničky Pražského výběru, který ve své době významně ovlivnil československou hudební scénu. Na úvod disku se spustí uřvaný protipirát. Obraz je na dobu vzniku docela slušný, škoda jen, že zvuk je v pouhém stereu, upmix do DD 5.1 by zrovna zde nebyl na škodu. Menu je zčásti animované, podložené písničkami Pražského výběru, a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (2:36 - hodně z natáčení) a rozhovory. Karel Smyczek (9:32) nabídne hodně zajímavostí z natáčení samotného, včetně podrobností realizace některých scén, zatímco Michal Pavlíček (8:30) a Vilém Čok (7:24) poukáží i na neshody tehdejší či současné s Michaelem Kocábem, a že ty ve filmu nebyly jen tak vymyšlené. Všechny rozhovory mají CZ titulky. () (méně) (více)
Zakázaná či spíše nepovolená hudba Pražského výběru mne oddaně doprovázela celým mým socialistickým dospíváním a já jsem jí za to vděčný. Tato hudba také tvoří základ tohoto snímku a baví mne od začátku až k nejzábavnějším závěrečným titulkům, které jsem kdy viděl v českém filmu. Horší je to s těmi vloženými fantasmagoriemi, ale většinou se jedná o tak krátké scénky, že jsem je i já bez větší újmy na psychickém zdraví zvládl. Nejhorší je však skutečnost, že v době vzniku filmu pro mne Michael Kocáb představoval symbol držící hrdě v ruce svou Straku v hrsti, a nyní ho vidím spíše jako Tatrmana bojujícího proti zájmům českého národa. To se však filmu netýká a do hodnocení to nepromítám. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Natáčelo se i v Národním památníku na Vítkově, a to v části mauzolea, kde byl vystaven Klement Gottwald. (sator)
- Filmem zazní mnoho písní skupiny Pražský výběr z prvního i druhého alba, kromě toho ale i dvě písně Pavlíčkovy skupiny Stromboli, a to konkrétně "Košilela" a "Veliké Lalulá". (tykeww)
- Film se začal točit ještě za vlády jedné strany v roce 1989 před listopadem, rok výroby má uvedený 1990, ale premiéra byla až 1. 4. 1991. (sator)
Reklama