Storytelling

Druhý film, který jsem viděl od Todda Solondze, a tentokrát se to moc nevyvedlo. Film je složen ze dvou povídek - o děv*e a o ,,ideální" rodince - z čehož první je tak 25 minutová a druhá hodinová. První povídka se mi vcelku dost líbila na rozdíl od ostatních komentujících. Byla stručná, jasná, zajímavá, se sympatickými postavami a dobrým koncem - horší 4*. Druhá povídka byla o poznání horší. Námětem strašně nezajímavá a zdlouhavá. Postav tam bylo až moc, takže pozornost pořád přecházela od jedné postavy k druhé a nešlo si je moc oblíbit, zvlášť když naprostá většina z nich byla dost nesympatická. Byla to fakt nuda to sledovat hodinu, když se tam nic zajímavého za celou dobu neudálo a když hlavní postava byla strašná smažka s prázdným mozkem. Nechápu, že tohle mělo být hlavní povídkou filmu - horší 2*. Co bych na filmu jinak také pochválil je úvodní soundtrack a hlavní myšlenka filmu - různé metody vyprávění příběhu + jak to může skončit po jejich dovyprávění. Průměrově to vychází na horší 3*, film tak dobrý nebyl, tak snižuji na lepší 2*. Vyhodnocení: Fiction byla prostě lepší 😉! (30.05.2021)

Ako povinná jazda amerického nezávislého leta počas horúceho letného večera v pondelok na čt2 to celkom ušlo. Solondz vždy rád provokoval a niekedy je ťažko odhadnúť uňho umelecký zámer od prázdnej exhibície, ako aj v tomto prípade. Takže povedzme, že je to zaujímavé a ďalej sa v tom radšej nešťúrajme. Paradoxne si po rokoch spomínam iba na tie kontroverzné pasáže, rád by som sa preto k filmu dostal niekedy v televízii znova. (04.12.2013)

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

Český název je doufám míněn jako ironie. První povídka tedy nenabízí žádnou životnou postavu, jen několik klišovitě načrtnutých typů a nebýt Selmy Blair, byla by k neukoukání. Druhá je na tom o dost lépe a John Goodman i Paul Giamatti se snaží, aby se divák alespoň nenudil. A světe div se, hned několik postav tu vypadá velice uvěřitelně. První povídka jedna hvězdička, druhá tři, výsledek je na dvou. (13.08.2006)

Přestože první povídka byla HODNĚ divná (a silná) a film je veden v relativně pomalém tempu (což dává prostor pro myšlení myslícím divákům a nudí diváky nemyslící), přišel mi film velmi silný a vybroušený (dialogy, kamera, střih i lehce stylizované vedení herců - všechno perfktní). Přesto chápu, že mnoho diváků může nudit (viz předešlé souvětí) - a právě o jim podobných občanech USA film pojednává. (18.07.2006)