Welcome to the Dollhouse

Tak to je jedna z nejčistokrevnějších tragikomedií, co jsem měla v poslední době možnost vidět. Welcome to the Dollhouse má šťávu a není to žádný prázdný a bezduchý snímek. Možná, že jsme se v nějakém byť jen malém momentu našli také, když jsme byli ve věku jako Dawn a tak jsme se dokázali do její zmatené, rozervané, naivní a nepochopené dušičky vcítit, včetně jejího jednání. Jó, základka, pár situací bych určitě ráda změnila, ale vrátit čas jde zatím jen ve sci-fi.. (30.07.2015)

Kvality tomu nejdem upierať. Má ich a sú pomerne ľahko rozpoznateľné. Ale takýto typ filmov je úplne mimo mňa. Neholdujem si v šikane ani v cynizme, ktorý je tu síce trefne aplikovaný na rodinné hodnoty, ale pre mňa je tým pádom zbytočný. Dawn vám musí byť celý film ľúto. A akýkoľvek jej vzdor je vlastne zbytočný, lebo svetu vládne niečo úplne iné. Ona je nepodstatná. Solondz síce poukazuje takouto formou na veľké množstvo nedostatkov pri výchove a pri vzdelaní. Ale finálny pocit z filmu je skrz naskrz negatívny. Ak je to vaša šálka čaju pokojne si pridajte hviezd koľko len chcete. Mňa to skôr znechutilo. (29.06.2023)

Na zakladce chodil vedle do tridy kluk, ktery se jmenoval Jirka Šmira. Ze sta deti v rocniku predstavoval cele jedno procento obeznich deti (konec 80tych let, dneska je to skoro naopak, at ziji hamburgry, "rybi prsty" & vselijake nudle s cimkoliv). Teno Šmira.byl vystaven sikane (tehdy se tomu jeste rikalo zlobeni), tedy hlavne verbalni. Dodnes si pamatuju popevek "Šmira.nasel syra, ma po nocni a zira". Tenhle spoluzak se mi vybavil pri sledovani "Domecku". Je tezke byt jiny, jesteze ja jsem byla v detstvi hubena jak lunt (dnes uz musim zabranovat ovarovemu pasu 40ti kilometry behu tydne a nejakym tim kroucenim se do fujtajbl joga pozic) a mela tetu v zapadnim nemecku, kterazto mi posilala komiksy a tricka s mikymauzem, coz me v ocich spoluzaku tehdy posunovalo o stupen vys v evolucnim zebricku. Loser Wiener me proste bavila. Konecne film, ktery me doopravdy zaujal ( a dojal) bez toho aby mi servilne a podbizive lezl do anusu (Tore tanzt). Takze Todde.. Za me plaec nahoru! (15.01.2015)

Už jen na základě Solondzova druhého filmu tuším, že se z něj časem vyklube pořádný nihilista (i když plně soudit nemůžu, když jsem viděl jenom tohle), ale i když už i tohle je dost kruté a depresivní, musím hodně ocenit, že to je udržené v uvěřitelné míře a že se zde naprosto skvěle pracuje s postavami. Naštěstí se tak nenaplnila má počáteční obava, že to celé bude ublíženecké a artově vyděračské, ale zakrátko se i u Dawn začaly ukazovat její špatné stránky a tak to celé získalo o dost realističtější look. Ten si to naštěstí udrží po celou dobu, i přes určité přehnané momenty a blbě využité scény (hlavně ten výlet do New Yorku a jeho nijaké zakončení, přitom tam by to možná mohlo být nejsilnější), ale i tak to funguje jak v jednotlivých scénách, tak i po skvělé filmařské stránce a také ve svojí výpovědi. Navíc Solondz skvěle spojuje depresivní scény s krutě vtipnými a vytváří tak skutečnou tragikomedii v pravém slova smyslu, kterou by si měla pustit většina českých režisérů, která se o něco takového zoufale pokouší, ale veškeré komediální prvky jim vyprchají do 20-30 minut a pak už je to jen depka. A i přes absenci nějakého většího děje si mě to dost získalo a fascinovalo od začátku až do konce. Nejvíc mě ale stejně dostala ta Dawnina rodina, která byla naprosto trefným vnitřním zobrazením na venek se šťastně a bezchybně tvářících rodinek, tu totiž Solondz ukázal dokonale a naprosto trefně. Určitě se kouknu i na něco dalšího od něj, jen si budu muset počkat na speciální náladu na to, protože jak jsem psal hned na začátku, tuším, že v dalších filmech bude ještě mnohem krutější. Stejně ale především oceňuji to, že to dokáže zobrazovat prostředí základní školy a nefunkční rodiny tak slušně, že z toho není ani disneyovský kýč z jiného světa a ani přehnané artové citové vydírání. 4* (17.06.2022)

Tak tohle byl docela extrém. Příběh pravých outsiderů. Já taky nikdy nebyla z nejkrásnějších holek na škole, ani jedničkářka, ani šikanátorka, ale respekt jsem si svojí prořízlou tlamou naštěstí vždycky dokázala vydobít, ale ač si každý z nás více nebo méně prožil situace podobné s tím, co prožívá hlavní hrdinka, třeba vzhlížení ke staršímu idolu, nepochopení okolí, nezájem rodičů, tak tady je hlavní hrdinka fakt totálně uzemněná nejen spolužáky, ale i celou svou rodinou. Schytala to prostě s veškerou parádou a je vidět, že z ní nejspíš vyroste další neschopné individuum, jen díky nepřízni okolí. Přijde mi to trochu přehnané, ačkoli ono stačí pár minut Výměny manželek a člověk ví, že takovejch neschopnejch případů bez mozku a názoru, což tu většina dospělých postav prezentuje, je i u nás nemálo. Takže v podstatě se na ten film nekouká vůbec dobře, ikdyž tragédie je tu podbarvená černým humorem, protože třeba scéna s kladivem už je trochu moc i na mě, když si člověk uvědomí, že nejeden jedinec v historii svojí životní nejistotu dotáhl podobným způsobem do konce. Film je to prostě divný, v tom dobrém slova smyslu divný, protože všechny postavy jsou tu divné a jen těžko se s nima ztotožňuje a je upřímně docela fascinující to sledovat, protože divák fakt těžko tuší, co se do závěrečných titulek v hlavách i činech postav semele. Zní to divně, ale je to takový divný "feel good feel weird movie" o jednom dospívání v sobeckém světě, který se snaží být vtipný, ale v nejedné situaci dovede i k zamyšlení. (25.01.2019)