Meky

Všetko na svete môže byť vždy trochu lepšie,ale niekedy treba nájsť priestor aj pre slabšie chvíľky v určitých momentoch a tie je tu možné spozorovať. Pán Miro Žbirka je však na správnom mieste vo svojom povolaní a je to poznať za tie roky vo všetkých krokoch mal správny smer na svoj úspech. A pre doplnenie už stačí pripojiť len textík s jeho jednej pesničky... "Nechcem spáliť most, most za láskou v nás. Vždy sa dá späť ísť, vždy keď príde čas. Tak skús: Nespáľme to krásne v nás" ....   Veľká škoda ,že už ten pán tu už nie je a obrovská škoda pre tento svet ... (02.01.2021)

Postava Miroslava "Mekyho" Žbirky je pro mne jedna z těch podstatných, pokud jde o vývoj hudebního vkusu. Když se vyšvihl na nejvyšší příčky slovenské i československé populární hudby, bylo mi 11-12 let, a to se člověk začíná zásadně formovat. Žbirka je tak jedním z několika málo lidí, které sleduji prakticky neustále, a to aniž se nutně považuji za jeho fandu, spíš za angažovaného pozorovatele, a jeho písně se mi líbí jen výběrově (např. "22 dní" nicméně považuji za jednu z nejlepších písní v historii slovenské pop music). Fanouškovství máme ale s MŽ společné, protože stejně jako on mám ve velké úctě Beatles. Z předchozího plyne asi vcelku pochopitelně, že jsem se na dokument o zpěvákovi a autorovi dost těšil. A bohužel, nebyl jsem uspokojen. O Žbirkově životě a díle by bylo lépe natočit spíš sérii dokumentů, protože je živou historii (česko-)slovenské populární hudby, a každá z jednotlivých etap (konec 60. a začátek 70. let, působení u Broma a Offermanna, éra Modusu, založení Limitu a cesta na výsluní, ...atd.) by si zasloužila samostatný portrét. Takhle dokument těká od jednoho tématu k jinému, přičemž si nejsem jistý, nakolik je pro neznalého vůbec srozumitelné, o co v některých fázích vlastně šlo. A pro znalejšího je naopak zřejmé, že leccos bylo zjednodušeno a nevyčerpáno; takřka cokoliv, na co dokument narazí, je jen tak nahozeno a přejde se to spíše rozpačitými tvářemi a výjevy. Přitom zajímavých lidí sehnal režisér dost a dost, ostatně sám "objekt" vládne mluveným projevem dosti dovedně. Když se to p. Šafránkovi nepovedlo využít, nejspíš bude chyba na jeho straně. Pokud přesto dávám 4, není to kvalitou filmu jako takového (ten by si zasloužil maximálně 3), ale osobou protagonisty, silou témat a nestárnoucím půvabem písní, které v něm zaznějí. (02.01.2021)

Vždycky se divím, kolik znám písniček. Když to srovnám s Karlem, tak je to podstatně slabší dokument, ALE přesto byl Meky taky charakter! Ještě větší šok je, když se vrátíte z kina z Karla a první zpráva co na vás doma vyskočí, že Meky podlehl zápalu plic, je to smutné je to život a nikdo tu nebudeme věčně. Klobouk před tvou tvorbou!!! Meky ať ti to zpívá v tom hudebním nebi tak jako tady! (11.11.2021)

Miro Žbirka - nečekaný a předčasný nebožtík - je zosobněním evropsky zakotvené ztělesnění československosti, mluví slovensky, ale současně jakoby patřil odjakživa k Praze. A fenomén anglické maminky v tom všem hrál nemenší roli. Civilistní neokázalost pojetí dokumentu i Žbirkovy osobnosti jakoby se prolínaly a umocňovaly v jeho hudebním neopakovatelném odkazu. Za nápadnou v pojetí filmu je možné označit Žbirkovu izolaci uvnitř českého prostředí v jeho pražském období. (12.11.2021)

Výborný hudební dokument evropského střihu, natočenej moderním stylem. Mám vlastně jen jednu výtku- režisér očividně cílil na svoje oblíbené osmdesátky a tím pádem i na "osmdesátkovýho, elektronikou ovlivněného Mekyho" (a já ho radši v tom beatlovském kabátku), tudíž období Žbirky let devadesátých (kdy sice přestal koncertovat, ale pořád točil desky, odstřihl se od Laca Lučeniče a rozjel svojí novou etapu) i prvních let nového století jen tak letem světem proletí. Jinak ale zajímavý dokument, který Mekyho ukáže v několika podobách (leckdy i nečekaných), sice spíš pocitovka než informacemi nabitý film, ale to je venkoncem jedno. Ty se dají dohledat jinde. (09.11.2020)