Minority Report

Přemýšlel jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale špatný konec jsem nakonec přestal vnímat. Spielberg se tentokrát opravdu vytáhl. Už jsem ani nevěřil, že by se mi od něj něco opravdu líbilo a ejhle, Minority Report. Pravda, mnoha svým nešvarům se nevyhnul ani při té lepší části tohoto filmu (prvních 100 minut). Mezi jeho nešvary podle mě patří ta neuvěřitelná přetechnizovanost a změna lidstva za ubohých padesát let, to jeho futuristické hračičkovství, který je nakonec naprosto nevyužitý a vlastně pro film i zbytečný. Za padesát let celej Washington nikdo od základu nepřestaví. Náš svět nejspíš bude i nadále, jako ostatně vždycky, spíše smíšeninou mnoha různých stylů, doslova patlaninou tisíců barev a ne velkou jednobarevnou šmouhou unifikovaných obytných jednotek. Největším problémem celýho filmu je opět zbytečný a nevěrohodný happyend a navíc docela snadno předvídatelný. Nebýt jej, dal bych Spielbergovi první plný hodnocení a dokonce bych MR bral jako SF klasiku a to jen pár let po vzniku. Jenže k té klasice chybí opravdu úderný závěr, nějaká vymyšlená pointa, špek, něco, co by tam dal Dick, ale ne Spielberg. Trvalé snímání přes tmavé filtry dodává budoucnosti jistou pošmournost a filmu atmosféru nepříliš světlých zítřků. Ale atmosféru Dicka tu moc nehledejte. Jeho paranodní strach před sledováním, strach, že každý je agent, že agentem může být i sto let mrtvá babička, jeho nedůvěra vůči nikomu kromě sebe sama, to tu prostě není. Ale i tak se tentokrát Spielberg vycajchnoval. Chtělo by to, aby měl taky nějakou paní Hitchcockovou (jako Alfréd), která by mu řekla, že tohle do oběhu pustit nemůže, že Vivien Leigh v té sprchové scéně mrká a to ve chvíli, kdy mrkat prostě už nemůže. Jenže nikoho takovýho asi nemá a tak ten konec kvalit Hitchových konců nedosahuje. Pokud opravdu hutnou dickovku, tak toto (07.11.2006)

Spielberg stále točí výborné filmy a tento to naoko potvrzuje. Výborné sci-fi odehrávající se v blízké budoucnosti, kdy vědci našli způsob jak zbavit svět od vražd. Výborný příběh s opravdu zajímavou pointou. Jediné co bych mu mohl vytknout bylo to, že režisér film až příliš natahoval a mohlo to být klidně o cirka 15-20 minut kratší, kdy jsem se během této doby už celkem nudil. Jinak za nejlepší scénu filmu považuju tu, kdy Tomovi transplantovali oči a poté, kdy se snažil skrýt od robůtků v ledové vaně. Akční scény výborné, herecké výkony velice slušné. Po dlouhé době velmi slušné sci-fi které má relativně hlavu i patu a zaslouží si pozornost. (13.08.2006)

Spielberg zpátky ve svém žánru s Kaminskim po ruce opět čaruje a připisuje si další sci-fi klasiku. Oceňuju hlavně to hororové ladění mnohých scén, počínaje vizemi vražd, přes rozhovor s lehce pomatenou matkou PreCrimu, až po operaci očí nevypočitatelným úchylem Peterem Stormarem. Vizuálně samozřejmě pecka, nápaditá je jak vize blízké budoucnosti plná fajn udělátek (monitor s klávesnicí, špivouci), tak akce (únik na vertikální dálnici, honička s jetpacky, bitka ve smontovávaném autě), jen ten jinak promakaný scénář s dráždivou premisou je dost průhledný (neříkejte, že jste nepředvídali, proč Anderton zabije Lea, nebo kdo za tím vším stojí). A občasné samoúčelné exhibice, jako když Agatha předvídá budoucnost za pochodu (nemá náhodou vidět jen vraždy?). Každopádně jedno z nej filmových sci-fi. (29.06.2011)

další úchvatné scifi od jeho otce Spielberga. Se všemi parametry, které z něho dělají velmi koukatelný film. Skvělá atmosféra navozená namodralými filtry, snad pro ukázku té chladné, přetechnizované a odtažité budoucnosti, která je sice momentálně bez zločinu, ale má to svou cenu. A i problémy a cenu. Úžasný Tom Cruise, z něhož sympatičnost jenom sálá a je to opravdu dobrý výběr pro roli takto zkoušeného muže na útěku. Farrell mu skvěle sekunduje jako agent ministerstva, jehož pravé záměry nejsou tak úplně jasné. A i všichni ostatní herci nezaostávají. Co, dělá film zvláštní, je samozřejmě předloha Philipa K. Dicka, která je sice dost přetvořena a pro hollywoodské poměry vylepšena, ale stále si nechává tu mnohovrstevnatost a hlavně spletitost a inteligenci, takže příběh je opravdu kvalitní a dává plně zabrat hlavám diváků. A někdy stejně nestíhají. Já sem se parkrát už téměř úplně zapletl a nevěděl jsem, co se to sakra děje, nebo co se stane, no naštěstí je na konci vše vysvětleno jak pro blbce, což tak ani nevypadá, protože to do děje skvěle pasuje (pamatujete na Holmese atd...). Spielberg nezapomíná ani na vizuál jako takový a ten je opravdu výborný. jak jsem už psal, přetechnizovanost je sice trochu děsivá, ale takové počítače či nájezdy až do baráku bych chtěl taky.. Na druhou stranu je tam skvělá ukázka naprosté nadvlády systému a ztráta jakékoliv svobody - ať už těmi všudypřítomnými eyeskenery nebo ve scéně prohlídky starého domu (špipavouci jsou ale pěkné potvory, a ta scéna je spolu s hlavní akční scénou a scénou v obchodním domě nejlepší scéna filmu).. Vše je opravdu skvělé, patřičně tajemné, opatřené mnoha útržky obrazů a vlastně i takových flashbacků a nechybí ani zajimavý humor, takže jsem nadmíru spokojen. Tentokrát mi ani moc nevadil, ten Spielbergovsky závěr (narozdíl od strašného závěru ve Válce světů), ale je pravda, že se to tady příliš nehodilo. Pak to dává do tehdy výjimečnému filmu zase takový feeling, že pod slupkou inteligentních smyček s zajimavým poselstvím je jen upgradovaná hollywoodská zábava. Ale to samozřejmě neznamená, že to přestanu mít rád. Jako pořádný scifi thriller to funguje stejně jako Já, robot. PS: soundtrack solidní, ale Williams už měl i mnohem lepší kousky. Neal McDonough je strašný sympaťák, skoro je mi líto, že hraje tak často záporáky (11.02.2011)

Pan Velký se opět vrací na scénu v plné parádě... A je teď úplně jedno, jestli jste si pod touto přezdívkou představili Toma Cruise či Stevena Spielberga. Oba totiž předvádějí, proč mají v Hollywoodu takovou pověst a ruku v ruce vás nenechají ani na chvilku vydechnout. Minority Report je skvělá záležitost, na kterou sci-fi příznivci již dlouho a dlouho čekají a která je po všech těch Impostorech prvním novodobým Blade Runnerem. Spielberg se navíc nedrží striktně předepsaných pravidel a je chvályhodné, že do pevýnch sci-fi thrillerových základů občas vnese trochu ironického nadhledu (viz. oči na podlaze) a prezentuje, že to "zase tak moc nežere". Malou bolístkou je urputná snaha zachovat, stejně jako ve všech svých ostatních počinechch, happyendový závěr, který po slušně rozjeté akci působí značně vtlakovaně. Jinak ale není co dodat. Snad jen: Stevene, nepolevuj... (a Tome, pro tebe to samé...) (07.08.2002)