Nebe

Odporný režim, komunistická ideologie spojená s maximálně bezohledným kapitalismem. Mohou cestovat, když na to mají. Na rozdíl od našich soudruhů, kteří drželi našince na krátké uzdě, ale za to jim dali najíst a trochu krotké zábavy. Čínští soudruzi vypěstovali neskutečný prostor pro dravce, kteří umí přizpůsobit režimu. Takto vypadá divoký kapitalismus, který nevyžaduje hodnoty, ale poslušnost. Sobecká společnost bez zájmu o druhé, o společné dobro. Pravý opakem je svět sirotčince, o který pečují řeholní sestry. Ne, toto nemůže skončit dobře. Díky za představení této tváře čínského světa. (18.06.2021)

Silný a smutný dokument. Stinná stránka prosperující a jinak nádherné země Číny. Jenže každá civilizace a velmoc má bohužel svá negativa. V dokumentu mi především chybí odpověď, co s tím chcete dělat? Vyvolat nenávist vůči Číně je totiž chybou. A nechce tu lhostejnost v lidech spíš příroda, když Čína má 1,4 miliardy obyvatel, je pravděpodobné, že někdo trpí. Za ten projev lidskosti dokument oceňuji vysoko. (06.11.2022)

Tchien alebo Nebo je priezvisko všetkých opustených a postihnutých detí, o ktoré čínska spoločnosť nemá záujem. Politika jedného dieťaťa viedla až k tomu, že ak rodičia majú postihnuté dieťa, tak ho radšej zabijú, aby si mohli zaobstarať nové, zdravé dieťa. Neuveriteľné informácie, o ktorých sme tak akosi mohli tušiť. Na druhej strane je dokument znakom toho, že katolícka cirkev vôbec nie je len o nejakých starých degenerátoch a pedofiloch, ako to často podsúvajú médiá. Škandály sú, to áno a treba to trestať, ale je mnoho takých, ktorí svoj život zasvätili pomáhaniu biednym. Tak ako v Číne. Napriek tomu, že je to tam trestné. Malá škoda pre dokument je to, že je to väčšinou o jednom sirotinci a tých zaujímavých všeobecných informácií bolo menej. Pritom boli veľmi zaujímavé. Šokovali ma hlavne tie zábery, kde si bežní Číňania kľudne prejdú autom ženskú na ceste, alebo obídu detskú mŕtvolu a tvária sa, že nič nevidia. (15.11.2022)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)

Dokument o čínském křesťanském zařízení, kde se starají o postižené děti, ke kterým má komunistické zřízení vztah úplně stejně jako Hitlerovo Německo v roce 1938. Meziřádky shrhutá kariéra zpravovajce ČT v Číně Etzlera, u které člověku dojde, že je jen otázka času, kdy západ vystřízlivý z opojení příležitostí s tou miliardovou zemí úplně stejně jako se zemí otroků Vladimira Vladimiroviče. Smutný, těžký, silný dokument s nadějnou dávkou lidskosti. (30.10.2022)