Markýz del Grillo

Skrytý klenot. Alberto Sordi měl za tohle dostat Oscara. Ačkoliv je film opravdu hodně dlouhý, na stopáž 115 minut zapomeňte, dvd release je oproti českému znění o dost delší (139 minut), hodně dobře pobaví. Tradiční filmová zápletka se záměnou hlavní postava se dvojníkem přijde naštěstí až v druhé polovině filmu a tahle epizodka je geniálně rozvinuta ještě jednou v závěru. Markýz je sprosťák, prostopášník a holkař, ale má styl! Moc milá je také postava papeže (geniálně nadabovaná Ferdinandem Krůtou, o mistrovství Ilji Prachaře se zmiňovat netřeba), člověka možná zosobňujícího nejvyšší svátost, ale tolik lidského. A markýzovy holky? Operní zpěvačka se proběhne komplet nahá, jeho mladá a velmi kyprá milenka v nedbalkách (a scéna s její matkou je vostrá!) a pak je tu ještě neteř před zrcadlem. Historické filmy bývají unylé, no tenhle teda fakt není. Tleskám Italům a hlavně panu markýzovi za jeho nápady. Tip pro filmový klub ČT, tohle by měli dávat povinně. (24.11.2017)

Markyz del Grillo v podani Alberta Sordiho se bavi vymyslenim vtipku (na papeze, vymena roli s chudym uhlirem atd.). Chtelo by to zkratit stopaz divat se na to 139 minut, to chce trpelivost. Par forku je hodne povedenych (usnuti opileho uhlire, ktereho povazuji za markyze pri msi), ale ty nezachrani cely film. (14.01.2008)

Výborná komedie, kterou si pamatuji z kina z 80 let. Souhlasím s Henkem, že mám z filmu dodnes zážitek. To že byl dabing od Ilji Prachaře už ani nevím. Dnes jsem se k ní po dlouhé době dostal na DVD, ale bez dabingu pouze z titulky. Je to úsměvný příběh s markýzem kterému by se dnes říkalo "cool" s bezkonkurenčním Albertem Sordi v hlavní dvojroli markýze Onofria del Grillo a chudého uhlíře Gasperina. (23.12.2010)

Na tenhle film mne dostal můj kamarád, jelikož podle názvu bych na něj asi nešel. Dodnes si myslím, že jsem neudělal chybu a je mi líto, že se film kamsi propadl a co vím, nešel ani v TV. I když si režisér Monicelli vypůjčil ústřední námět z románu "Princ a chuďas", obalil jej tak svérázným pláštěm, že když jsem odcházel z kina, nebylo ani jedno mé oko suché. Ne, že by to byl nějaký doják, ale to jsem brečel smíchy. Pravdou je,že v té době mnou řádně třískala puberta a nevím jak bych na toto dílko nahlížel dnes,ale tenkrát to byla děsná sranda. Hlavně pološílený Markýz,podepřený dabingem, který mistrně spáchal Ilja Prachař, byl naprostou dominantou filmu a ostatní aktéři jen vkusně asistovali. Rád bych měl film ve své filmotéce a jelikož jsem ho od těch dob neviděl, musím dát absolutní hodnocení, protože tehdy to byl pro mne opravdu zážitek. (04.10.2008)

Obrázky ze života stárnoucího šlechtice v podání vynikajícího Alberta Sordiho, který prožívá ve Francouzi okupovaném Římě příhody jako z Dekameronu. Já osobně italské komedie moc nemusím, ale z téhle na mě dýchlo melancholické kouzlo takových Menzlových filmů, jakými byly například Konec starých časů, Slavnosti sněženek či Vesnička. Dovedl bych si v roli markýze představit Rudolfa Hrušínského. (17.10.2014)