VOD (1)
Obsahy(1)
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
"Eeh?!" (...) Asi nejvíc mi tenhle experiment připomíná některé z her absurdního divadla, speciálně v tom nekončícím cyklení (Audience, Havel). Zde Pecha a Polívka přejímají postavy z dvou divadelních her a zasazují je do vlastní meta-hry, kde míra zábavy a toho, co si odnesete závisí na tom, jak vás to, lidově řečeno, chytí za koule. Mě to v momentech bavilo, ale čím delší čas uplynul, tím odpadávalo i mé nadšení. Ale je dost zvláštní vidět, speciálně, Bolka Polívku v něčem tak artovém, v jeho přístupu, komedie je to místy hodně fyzikální (pantomima), někdy bylo hodně vtipné to přecházení ze hry k poznámkám ke hře "...počkej, tady přece musíš..." (apod.), protože já Bolka a jeho divadelní práci prakticky neznám (vím, že dříve vysílali jeho Manéž). Vždycky jsem ho znal jako Bohuša, a pak jako charakterního herce spousty skvělých rolí (který ale poslední dvě dekády citelně zpomalil a hraje jen takové ty vedlejší přicmrndávače). Tohle je zajímavá raritka. Ale, že bych měl potřebu ji doporučit, to asi ne, to si spíš pustím DJC. ()
Byl jsem na tom kdysi dávno, v době, kdy Bolek Polívka ještě nebyl tolik okoukanej. A myslel jsem, že nedožiju konce. Bránici jsem měl staženou v křeči ještě dlouho poté :-)) .. A minimálně stejně dobrej jako Bolek byl pan revírník Jiří Pecha s jeho skvostnou stařeckou demencí :-)) .. "Dobro!" .. "Dobro!" .. "Musíme činit dobro..." ()
Tak ono to jde celou dobu mimo mě, neustále u toho přemýšlím, jak správně v komentáři popíšu své dojmy z toho a když už si myslím, že mám v hodnocení naprosto jasno, přijde posledních 10 minut a ty mě totálně uzemní, jelikož tomu všemu dají znenadání nějakou myšlenku a pointu a to docela silnou. A jak to teda pak mám ohodnotit? Asi to budu muset vzít zeširoka. Zpočátku jsem u toho měl pocit, že jsem na nějakém hromadném srazu mentálně postižených, kde se všichni hlasitě projevují a já tam jsem jediný nepostižený a absolutně netuším, jestli se tomu všemu začít smát (čímž bych si vysloužil spoustu naštvaných reakcí), nebo to tam tak nějak normálně procházet a tvářit se, že mi to všechno přijde naprosto normální a seriózní. To byl ale jen takový počáteční, dost zmatený pocit. Drtivou většinu filmu jsem pak neustále vzpomínal na mládí Petra Marka a jeho Dekadentní divadlo Beruška, protože to na mě působilo úplně stejně jako jejich představení, včetně toho, jak si s jevištěm a omezeným počtem kulis dokázali vyhrát a proměnit je ve hře v něco úplně jiného, než jsou, což tady bylo taky, jenže pak u nich měli spoustu improvizovaných vtipů a nemalý počet z nich prostě nefungoval. Jejich divadlo byla čistá improvizace, zatímco tady nevím, jestli to tak bylo taky, nebo jestli to mělo opravdu nějaký text (což by asi byla ta horší varianta). Co tím chci říct je to, že mé dojmy bych ve zkratce dokázal popsat tak, že jsem měl pocit, jako bych viděl hodinu a půl dlouhé improvizované divadlo postižených, které se strašně snaží o ztřeštěný humor, ale vtipné tím skoro není, jen divné, nudné a později i dost otravné. Těžko se mi to popisuje bez těchto přirovnání a je mi jasné, že se tu nenajde asi nikdo, kdo by je všechna chápal, ale proto jsem se pak snažil udělat výcuc toho podstatného, ze kterého je to jasnější. Poslední leč je podle mě něco, co by mohlo skvěle fungovat na divadle, ale převést to do filmu prostě vyžaduje něco víc, protože co funguje na jevišti, tak nemusí automaticky fungovat ve filmu a tady se to tak podle mě stalo. Vlastně mi i přišlo, že si s tím ani filmařsky moc nevyhráli a přitom tam o to určitá snaha byla a i jako experiment by to opět bylo zajímavější divadelně než filmově. Opravdu dlouhou dobu jsem tedy chtěl dát jen dvě hvězdy, ale pak přišel ten závěr a ten mě natolik dostal, že mé hodnocení vytáhl na tři hvězdy a to za opravdu krátkou dobu. A to je asi tak všechno. I když ano, ještě jednu věc bych k tomu měl - z poslední doby jsem viděl dva filmy v hlavní roli s Pechou a v obou filmech měl úplně šílené role, takže začínám mít pocit, že by normální nebyl schopný zahrát a že by si mohl podat ruce s Vildou Čokem, ale nejspíš mu jen křivdím a nejsem si teď v rychlosti vzpomenout na nic jiného, v čem ještě taky hrál. Slabé 3* ()
Barevný vsuvky kdy nám Polívka vysvětluje, nebo koumá jak provede další scénu a Pecha mu u toho sekunduje dejme tomu, ale sledovat dva magory jak si hrajou v místnosti na myslivce (lesní zvěř, rybáře atd.) a melou u toho super hovna jak po lobotomii a výplachu mozku zároveň mě vážně nebere. Jako netušim jestli je tohle veledílo určeno pro fanklub divadla Husa na provázku, ale já coby nezaujatej divák vnímám jen nudu, šeď, vysoce stupidní scény a dialogy, kterým neni navíc často ani pořádně rozumět. Tady mě otravovalo skutečně všechno od A do Z včetně vstupů protivný ošetřovatelky a těch pár okamžiků přechodu mezi realitou a čirým herectví to nezachrání. 5% ()
Protože jsem v době studií chodil poměrně pravidelně na "provázek",který tehdy byl ještě lokálním divadlem, a protože jsem tuhle Polívkovu partu miloval, tak je možné že nebudu hodnotit úplně objektivně. Pro mě je zkrátka tenhle film nostalgickou připomínkou dávných dob, ale stejně si myslím že si 5 plnejch zaslouží! ()
Reklama