Smrt v přímém přenosu

Nevšední námět, který mě zcela nadchnul, ovšem ubíjející zpracování, které veškeré nadšení ochladilo na bod mrazu. Smrt v přímém přenosu pro mě funguje jako dosud nejlepší objevený prášek na spaní - koukali jsme na to třikrát, přičemž poslední pokus proběhl v odpoledním čase, kdy jsem nebyl unavený ani nevyspalý (ani ovíněný), přesto posledních 45 minut znamenalo cca 15-pospávání-a v závěrečné gradaci, kdy každý zvyšoval hlas, opět probuzení. Možná to je tím monotóním hučením (vlastním release s VHS zvukem a starým dabingem), zcela určitě je to ale nudným zpracováním. Zklamání měsíce. (19.12.2010)

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidé již všechno viděli. Viděli všechno, až na přirozenou smrt stářím, protože starým lidem se od určité doby podávají psychofarmaka, aby byli věčně šťastně nafetovaní. A tak vymyslí jednu zrůdnou hru s neznámou ženou a vnoří jí do reality show, která nikdy neskončí. Lidé uvidí všechno a dotyčná se svěří se vším, protože neví, že ji natáčí lidským okem a také neví, kdy ji čeká blízká smrt. Je to nechutné a zvrácené. Je to pornografie 21. století. Lidé si to žádají a jsou dojatí, protože oběť o kameře neví a je přirozená. Je to uvěřitelné, je to vysoce sledované, je to hit. Dříve byla smrt jedince tabu a o pomatení před jasným koncem, se nikde moc nemluvilo. Tady se můžou konečně kochat hořkým koncem a smrtí. Poznají oběť i její nejniternější tajemství a milují ji za to. Jsou dojatí a soucítí s ní. Možná ani tvůrci sami netušili, jak to je dnes aktuální téma. Smrt je přece tak osobní a intimní věc a přesto pro cizího neznamená nic. Reality show je jako sraček a až se nějaká TV odhodlá, tak toto začnou určitě natáčet, protože lidé jsou zvědaví. Je to hnus. Film byl velmi citlivě natočen. Romy Schneider byla krásná a lidská (2 roky před svou opravdovou smrtí). (02.11.2012)

Tak tohle je dech beroucí šílenost. Šílený je nejen námět a představa toho všeho, ale dost šílené je hlavně to, že tato vize, stará celých třicet let, již nemá daleko od pravdy. Tohle je víc než sci-fi krutá realita všedního dne prahnoucí po senzacích, bolesti druhých, zvrácené krutosti a kruté zvrácenosti. Dokonalý obraz médií rozkládající lidskou přirozenost. Naprostý hyenismus!!! K tomu bezbarvé a neutěšené domy, ulice, pouliční šarvátky, hned od začátku drásavá hudba… Mírné psycho. A Romy je tak skvělá! Přesvědčivě skutečná s nadpozemským úsměvem a všeříkajícím pohledem (ostatně jako vždycky); navíc působí mírně překvapivě velice mladě. Není divu, že ji Francouzi jmenovali spolu s Alainem Delonem za hvězdy roku 1980. Setkání s Harvey Keitelem bylo mé první a určitě ne poslední. Jediné, co mělo na tomto snímku chybu, byl příšerný dabing, který by sice zněl dobře jako rozhlasová hra, ale na obrazovce byl dost nesynchronní, jako bych se chvílemi dívala na jiný film. Celkově jsem ale byla zametená pod podlahu a ještě dlouho tam zůstanu. (30.08.2011)

Scifíčko z roku 1980 nám predstavuje svet o 40 rokov neskôr a robí to tak, že sa okrem nejakej tej novej technickej vymoženosti typu kamera v hlave nič nezmenilo. Nič proti, len potom prečo nemohlo ísť o budúcnosť blízku, prípadne alternatívny súčasný svet. Prvá mestská hodina sa sleduje veľmi dobre, tá druhá na vidieku už ale v sebe nedokáže zakryť, že vyše dve hodiny je na túto historku trochu príliš. Motivácie hlavnej mužskej postavy po dlhšom spoznávaní tej hlavnej ženskej ostávajú v podstate nemenné až do záveru, kde film boduje najviac. (05.06.2018)

Námětem hodně temná záležitost. Navíc aktuální i po čtyřiceti letech, což je snad ještě strašidelnější. Škoda ale, že film na mě působil hrozně nepřejícně a nepřístupně. V podstatě na mě film působil až tak, že si vlastně vypráví příběh tak, jak chce, nechce se zalíbit a diváku ty si to přeber tak, jak sám uznáš za vhodné. Sice tenkrát nikdo netušil, jaké tragédie Romy postihnou, ale musím říct, že do role dala vše, co mohla, včetně totální hysterie. Ale ani Harvey Keitel nebyl pozadu, včetně té hysterie. Škoda ale trošku přepálené stopáži. Stojí si ale počkat na závěr. (03.09.2020)