Betonový kovboj

Ve Filadelfii existuje nezisková organizace známá jako Fletcher Street Urban Riding Club. Jde v podstatě o skupinu lidí, kteří se snaží žít jako kovbojové ve 21. století. Fiktivní ztvárnění této organizace poté hraje stěžejní roli v dramatu Conrete Cowboy AKA Betonový kovboj, která zároveň funguje jako coming-of-age story o mladém chlapci, který po dlouhé době poznává svého otce. A právě ten je součástí Urban Riding Clubu. K sjednocení odcizeného otce a syna by tak ideálně měla sloužit právě otcova specifická kultura. Dokážu si vlastně představit, že by o téhle specifické komunitě mohl vzniknout zajímavý film. A nemohu soudit, jak moc dobře funguje knižní předloha od Grega Neriho. Mohu ovšem soudit, že je filmový Betonový kovboj vlastně vším. Jen ne kdovíjak zajímavým filmem. Betonový kovboj je režijním debutem Rickyho Stauba, který společně s (též debutujícím) Danem Walserem napsal scénář. Zajímavé je ovšem to, že jedním z producentů je Lee Daniels. Ten Lee Daniels, který natočil vizuálně půvabné, ale jinak vlastně úplně nezajímavé podívané jako Komorník nebo The United States vs. Billie Holliday. Zajímavé je to totiž v tom ohledu, že kdyby mi někdo řekl, že film režíroval místo Stauba právě Daniels, dost pravděpodobně bych mu to uvěřil. A byl bych zklamaný, že tentokrát je to ještě o poznání slabší. Ať už to totiž byl Komorník nebo Billie Holliday, Daniels si vždy vybral minimálně zajímavé téma, ty poté ovšem nedali vznik kdovíjak zajímavým a výrazným filmům. A Betonový kovboj působí úplně stejně. Zajímavé téma využito pro film, který ve finále není zajímavý ani pamětihodný a tentokrát je navíc ještě o poznání slabší ve všech ohledech. Což prostě zamrzí. Betonový pokoj má být především coming-of-age story, kdy se má jeden mladík zamyslet sám nad sebou, potencionálně dospět a především si ujasnit své rodinné priority. Háček je přitom jasný a tkví v tom, že je vývoj scénáře předvídatelný a kdovíjak originální přístup by prostě člověk čekat neměl. Jenomže i tak by divák mohl alespoň čekat ten funkční arch, který bude mít ten správný emocionální dopad a scénář skutečně bude působit silně. Jenomže to se prostě nedostaví. A i když Idris Elba nehraje špatně, nic světoborného ani on z téhle tak trochu nevyužité látky víc nedostane. Může za to tak trochu i Caleb McLaughlin, který se sice docela předvedl ve Stranger Things, v rámci tohohle filmu to ovšem bohužel tak slavné není, což dokazuje i fakt, že scény mezi ním a Elbou nemají ten správný emocionální nádech, který by ideální mít měli. A to je z principu prostě špatně, protože právě vztah mezi jejich dvěma postavami je ve filmu ten stěžejní. A neprospívá ani našroubování jejich vztahu na příběh, který se točí okolo samotné komunity betonových kovbojů. Je vlastně velmi zajímavé srovnávat Betonového kovboje s nedávnou Zemí nomádů. Ta se též zabývala jednou specifickou komunitou a též si v ní pár herců zahrálo vedle skutečných účastníků dotyčné komunity. Jenomže u Země nomádů to celé fungovalo na principu, že scénář se sice opírá o existenci nomádů, zároveň v ní ale funguje soběstačný příběh. A právě tenhle pocit u Betonového kovboje chybí. Ten film jakoby nevěděl, zda chce být divákovi průvodcem téhle komunity nebo pojednávat především právě o tom komplikovaném vztahu dvou hlavních postav. A i proto ve finále nefunguje ani jako to a ani jako to. A když už byla řeč o té Zemi nomádů..... Chloé Zhao to s neherci očividně uměla tak trochu víc, než právě Staub. Betonovému kovboji se vlastně nedá kdovíjak vytýkat řemeslná stránka. Naopak celkem zajímavé a půvabné vizuální podání je na filmu nejspíš to nejlepší. Parádní práce s přirozeným světlem, osvícením a celkově kamerou Minky Farthing - Kohla. Na ten film se aspoň dá dívat. Na druhou stranu se ale vlastně nedá říct, že by ten film dodal něco, z čeho by měl divák žasnout nebo si vyloženě sednout na zadek. Ten film skutečně pouze hezky vypadá. Délka, která je ve finále téměř dvouhodinová je v rámci Betonového kovboje vražedná. A to i díky už naznačeném problému s dramaturgií a nevyjasnění si toho, jaký film to vlastně vzniká. Pozitivní je tak možná to, že se o téhle komunitě díky filmu dozví výraznější počet lidí, což říkají reální členové komunity, kteří si ve filmu zahráli během závěrečných titulků. Jako reklama ten film dost možná skutečně fungovat bude. Jenomže si nedovedu představit, že by měl tenhle film vlastně fungovat jako reklama na to, že si člověk žijící tímto životním stylem bude žít fanfárově a měl by se stát fandou téhle komunity. Ten film vlastně selhává v tom, aby skutečně byl funkčním coming-of-age filmem, aby byl skutečně funkční sondou do života v komunitě Urban Riding Clubu a aby na tom všem navíc postavil smysluplný scénář se smysluplným dějem. A když se z komorního filmu stává bordel, je to jen důkaz toho, že je něco špatně. Vlastně mě mrzí, že o téhle skupině radši nevznikl celovečerní dokument. Ten by mi totiž dost pravděpodobně řekl o téhle zajímavé skupině víc a obešel by se bez dramaturgicky nevybroušeného a v jistém ohledu tak trochu naivního scénáře. Ten film není katastrofa. Nefunguje to ale ani jako moderní western, ani jako rodinné drama. Pořád si stojím za tím, že z toho mohl být skutečně zajímavý a podařený film, dost možná by to ale chtělo mít někoho zajímavějšího za psacím stolem i kamerou. Z produkce Lee Danielse nic zajímavějšího nejspíš vzniknout nemohlo....... (04.04.2021) (méně) (více)