Čekání na Patrika

V podstatě holčičí film, kde holky budou v plavkách a tak, ale kde řeší, co jsou, kým jsou, čím budou, jestli je lepší být svině a ku.rva, nebo hodná holka, a samozřejmě se řeší i chlapi, vztahy, holčičí závist a předsudky. Jak je asi u Tučka zvykem, nemá film pevnou dějovou strukturu, spíše řadí vedle sebe výseky ze života jako u Copak je to za vojáka, občas je to zbytečně expresivní, ale dívat se na to dá, a vypovídá to svým způsobem i o době vzniku. (01.03.2019)

Radikální česká odpověď na americkou kulturu 80. let v tom spektru, které v mnohém zastupovala třeba úvodní čtvrthodinka Toxického mstitele. Tady sice není žádný hnis a nevraždí se nevinné děti, ale svým způsobem je to film daleko odpornější a nesnesitelný - zběsilý pohyb odnikud nikam, scény s nulovým sdělením, pěkné holky a vlezlá muzika. Totální bordel, který fakt nepobírám. 20% (07.02.2021)

"To je vůl, proč to má na kazetě, když na to může jít do kina." Film, u kterého pochopím jakékoliv hodnocení. Mě moc nebavil a ani jsem ho neviděl celý. Ovšem pro mládežníky osmdesátých let v Československu může být hodně kultovní. Skvělá beatová muzika, do toho nymfomanka, která když má ukázat ucho, tak ukáže prdel. Holky jsou hezké, ale hrozné krávy, a jako celek je to prostě divné. (06.03.2022)

Jak by dopadlo hodnocení filmu dnes, to si počkám do nějaké reprízy (a stejně ho asi měnit nebudu). Ale koukali jsme na to kdysi na intru a docela jsme se bavili. Zajímavé je, že dodnes z toho mám podobný pocit jako z amerických teenagerovských komedií, které k nám začaly proudit o dekádu později. Sice to nebyly skvosty, ale za tu cestu ke světovosti si to zaslouží ocenit :-) (01.03.2019)

V předlistopadovém Československu vzniklo mnohé diskutabilní, i tato poněkud nepovedená sonda do života dospívající mládeže, o jejímž významu se dodnes vedou spory. Někteří tvrdí, že Péťa Tuček chtěl kout železo, dokud bylo žhavé, a navázat tak na svou celkem úspěšnou prvotinu - humornou agitku na brannou povinnost - Copak je to za vojáka. Jal se tedy ztvárnit tuto agresivní duševně chudou nesourodou směsici, na první pohled bez hlubšího významu, vyznačující se především promiskuitou, povrchností, zvláštním jazykem daných let a posouváním mezilidských vztahů na elementární a příliš zjednodušenou úroveň. Snad proto si naše hlavní hrdinka, poučená z příkladů svých vrstevnic, svého ideálního partnera vysní a předstírá, že existuje. Je to tedy skutečně jakési přetransformované čekání na pomyslného Godota, který se nikdy neobjeví. Způsob, jakým se tuto celkem ušlechtilou a hlubokou myšlenku snaží Tuček předat divákům, zdá se mi poněkud nešťastný. To vše podkresleno velmi sensitivní a specifickou hudbou Pražského výběru a podobně kvalitních hudebních těles, při jejichž poslechu má nejeden chuť vrazit si do ucha desítku hřebík. Nemá to hlavu ani patu, kámen drbe cihlu a je to vše tak trochu na levačku. Do toho seladon Pomeje. Na druhou stranu to celkem vylepšuje rebelka Kvasničková, která nejspíš ve své roli skutečně ztvárnila samu sebe. A končí to velice hořkosladce, romanticky, takovou malou ztrátou iluzí, takže když se k tomuto odvážíte, vydržte až do konce. Ten je prý úplně nejlepší! Podruhé už to ale určitě oželím. 15% (24.01.2021)