Údolí včel

Údolí včel považujem za jeden z najlepších historizujúcich filmov Františka Vláčila. Presné dobové reálie a kostýmy, nádherné obrazy a vynaliezavá kamera dokonale využívajúca možnosti čiernobieleho materiálu, už vtedy výborný Petr Čepek s Janom Kačerom a Věrou Galatíkovou, špina, surovosť a drsné spôsoby, napätá atmosféra dotváraná Liškovou hudbou, základný konflikt medzi hodnotami vyznávanými križiackym rádom a mimo neho, to všetko sa poskladalo do mimoriadneho filmu, ktorému čas neubližuje. Pomalšie plynutie deja, časť prechodov necitlivých k divákovi, ako vjazd z diaľnice na mostné teleso k vodičovi mi bránia dať plných päť hviezdičiek. (07.02.2012)

Vím že je to klasika a každej to považuje za kultovní, ale mě nic dlouho tak nenudilo. I když ty herci byly výtečný tak jsem u toho několikrát klimbnul a měl jsem co dělat abych neusnul. A nemůže za to ani Vláčilova režie, ale nejspíše dané téma. No prostě na větvi jsem z toho nebyl. A navíc i když jsem schopnej opomenout jakoukoliv levnost filmu či nedostatky, tak jsem se prostě musel smát tomu efektu kdy toho jednoho caparta hodil na zeď. Takhle blbě nasnímanou figurínu jsem dlouho neviděl. (02.06.2010)

Slovy klasika, my máme Údolí včel, Rusové Andreje Rubleva a Švédové Sedmou pečeť. Celkem názorně tenhle rozskřípaný mýtus kmene Čechů demonstrují stránky Nostalghia, věnované padlým andělům, rozuměje exponátům z řad kanonických vele-režisérů, jejíž autoři zařadili Vláčila velkoryse po bok Kurosawy či Felliniho, byť symbolicky až na konec lajny. Po dvou neuvěřitelně krvavých a krutých nacionalistických válkách je obtížné pochopit, jak může někdo brát takový rousseauovský romantický nacionalismus vážně. V devatenáctém století jej naši předkové, tápající po národní totožnosti, vážně brali, ale dnes? Zdá, že Češi stále nemají jasno v tom, jak se dívat na své dějiny. Byli husité hrdinové nebo „lupičská cháska"? Úpěli jsme za Rakouska nebo jsme se měli dobře? Bordwell dává podobným spekulacím útrum. Když si v Dějinách filmu vytipuje – především z řad proslulých Olympanů, bez výjimky neamerických – osm jakýchsi „super-auteurů“, které pojedná přednostně a nezávisle na kontextu národních kinematografii, jimž přináležejí, o Vláčilovi nikde ani zmínka. O Tarkovském pravda také ne, ale ten nenatočil své nejlepší dílo v 50. a 60. letech vyhlášených časopisem Cahiers du Cinéma za vzestup autorského uměleckého filmu a ke všemu se mu dostalo vrchovatě prostoru v kapitole ohledávající Nové kinematografie a nové směry v Evropě a Sovětském svazu od 70. let. Kdežto o naší národní pýše Vláčilovi nikde ani čárka. Když Masaryk kritizoval dva velké rukopisné podvrhy, s láskou a oddaností přijímané, ze kterých čerpali nejen Alois Jirásek a Mikoláš Aleš, nýbrž i František Palacký a na nichž náš rodící se národ založil své novodobé sebevědomí, známými slovy, že nic není veliké, co není pravdivé, plaval proti proudu. Krátkodobě ho pravicové Národní listy vyobcovaly z národa jako ohavného zrádce, kterého nejspíš neporodila česká matka, ale lítá saň. Ať si to přejeme nebo ne, ať je nám bližší ten či onen moment našich dějin, Vláčil na Bergmana ani Tarkovského neměl. Stál pod nimi. (19.02.2010)

Historický film, ve kterém exceluje Jan Kačer a Petr Čepek. Fanatismus, dogma a askeze jakoby prostupují obrazovkou k vám do obýváku. Do kontrastu se zde staví touha po svobodě a loajalita k řádu. Některé scény jsou velmi drsné a sugestivní. Hudba podtrhuje už tak téměř dokonalý film a dodává ještě mnohem víc na oné "ponuré" středověké atmosféře a dovádí celý snímek k dramatickému a krutému konci. Musím se přiznat, že jsem očekával poněkud jiný závěr, ovšem i tato tečka za zhlédnutými 97minutami, je velice zdařilá a působivá. Dogmatický Armin a osobitý Ondřej jsou výtečně napsané postavy. V mnoha komentářích jsem tu našel odkaz na režiséra Bergmanna, tak i já se mohu k němu přihlásit. Skutečně velmi atmosferické historické drama, které postradá snad jen více nějaké "akčnosti", jež by nedovolila divákovi (mně) se ani vteřinku nudit (=pouze můj subjektivní názor). Kameru hodnotím jako velmi dobrou, ba dokonce výbornou a aranžmá jednotlivých scén je také obdivuhodné. Herci jsou vybráni také na jedničku, jen si neodpustím malou poznámečku: Petr Čepek "je" skutečně opravdový slovanský typ, že? ;) K této moji hnidopišné větičce musím uvést dodatek: přesně tohle bylo trnem v oku i samotnému Vláčilovi :) Komentář uzavírám definitivní tečkou - pěkné 4 hvězdičky. (29.03.2009)

"Všichni plni hříchu by měli být utraceni bez rozdílu." "Pak by ovšem na světě jediného člověka nezůstalo. Život by zanikl." "Nechť zanikne. Zůstanou pak andělé. Nikdo z lidí je neviděl, a přec slyším tlukot jejich křídel. Jsou tu mezi námi. Jinak bychom žili ve tmě. A lidé přesto žijí bez víry a množí se jak mravenci. Proto je smrt jejich jediným vykoupením." ____ Aneb naturalisticky autentická a vizuálně podmanivá historická freska, s níž si Vláčil vydobyl čestné renomé a všeobecnou prestiž u evropských filmařů. Doposud jsem v rámci tuzemské kinematografie neviděl tak fenomenální využití širokoúhlého formátu, a celkově něco tak autorsky skvostnýho a formalisticky progresivního - alespoň co se týká snímků z minulého století - páč než samotný příběh (který je nezpochybnitelně neskutečně poutavý) mě absolutně pohltila samotná umělecká interpretace. Sofistikovaná metodika, s jakou Vláčil inovativně pracuje s kompozicí desaturované obrazotvornosti, epistémou fikčního makrosvěta, estetikou a scénografickou komplexností mizanscény, a neobyčejnou disponibilitou hry světel a stínů, je tak dechberoucí, že to fakticky nemá sebemenší obdoby. Jejím prostřednictvím tak apriorně oživuje středověké reálie, pragmaticky se opírá o mytologii kajícných poutí templářů, a akurátně prezentuje konflikt mezi asketicky zfanatizovaným a bezbožným způsobem života, v němž jednotliví aktéři nemají daleko k Oidipovskému komplexu, vraždě, smilstvu a incestu - a zároveň tak zkoumá amorálnost a reflektuje manýry středověké společnosti bez jakýchkoliv příkras či skrupulí - o hereckých výkonech raději ani nemluvě. Famózní hudební podkres Zdeňka Lišky je jen nedocenitelným pozlátkem navíc - scéna na pláži, která je umocněna oněmi znepokojivými tóny, se mi hluboko vryla do paměti. Jediným deliktem jsou tak do uší bijící postsynchrony a velice nekompatibilní zvukové kulisy - ale pokud opomenu tyto sporadický nedostatky, nemám jakýkoliv výtky. 'Údolí včel' je bez sebemenších debat celuloidový drahokam československé kinematografie (určitě jeden z nejlepších) a bezchybná definice vizuální onanie - sledovat tu nádheru v horším rozlišení než ve FULL HD si tenhle démant fakt nezaslouží - to je prostě hřích kacířskýho kalibru! Snímek zároveň slouží jako předkrm k Marketě Lazarové - a nejen proto se mi nechce ani věřit, že byl tento ikonický snímek natočen jen z toho důvodu, aby se spotřeboval kapitál právě z produkce onoho lyrického eposu.... Vláčil je naše národní božstvo! [#46.LFŠ] (16.08.2020)