Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Josef StřechaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Blažena Holišová, Ilja Racek, Stanislav Remunda, Věra Bublíková, Jitka Herešová, Vlastimil Vondruška, Svatopluk Skládal, Karel Hovorka st., Jiřina Bílá (více)Obsahy(1)
Marie si dlouho nedokáže připustit rozvrat dlouhého manželství a věří, že se její muž k ní vrátí... (oficiální text distributora)
Recenze (21)
Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959, které byly krátce po natočení opět zakázány). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí). ()
"Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil. ()
V dnešní době již dost vyčpělé téma, ale v 60. letech se takového sondy do lidského nitra točily častěji, aby divák mohl přímo během filmu zžít s postavou a přemýšlet o tom, jak by se zachoval v kritických momentech on sám, aby stačil jednotlivé postavy soudit nebo se jim snažit porozumět. Marie je unavena jednotvárností svého manželství, možná má její manžel i milenku, což je asi taky trochu její chyba, neboť se jí právě na druhou stranu nechce něco na svém maželství změnit - dokud nepozná přítelkynina manžele Jendu... Hodnotit herce v takových psychologických rolích je velmi těžké, myslím, že ani tvůrcům filmu se nepodařilo svým postavám vdechnout trošku více životnosti. ()
Podle hodnocení a popisu jsem se rozhodla tento film shlédnout. Popis sice tomu odpovídá, ale bylo to strašně nudné a ponuré. A když napíšete bez chyby domácí úkol do školy a vaše odměna je že vás vezme mamka s potencionálním otčímem k rybníku kde hážete kamínky do vody? Lidi to nechcete. Jediná pasáž která to trochu spestřila byla scéna Spejbla a Hurvínka v biografu. Ale jinak je to tak všechno. ()
V tichosti nesnesitelného mlčení, vakuu vztahu tlejícího až do morku kostí, v bezútěšnosti života samého, v očekávání zázraku, který ne a ne přijít... Precizně zobrazený konec jednoho manželství s velmi citlivým Vorlíčkovým režijním vedením a vynikajícími hereckými výkony. Smutně krásný film s koncem, který je neočekávaný, přesto pochopitelný. ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se v Praze na nábřeží, na Smíchově, u hlavního nádraží, U Mánesa a na Strahově. (Winster)
Reklama