Smrt si vybírá

50% - Jedna z lepších kriminálek té doby, nebudeme-li se tedy moc šťourat v situaci, kdy řidič poštovního vozu vedle svého zaměstnání, tak říkajíc v době svého osobního volna, vypátrá vraha svého parťáka, zatímco slavná socialistická Veřejná bezpečnost za tu dobu stihne co? Velký kulový. To není zrovna dobrá vizitka a nejspíš to nikoho tenkrát vůbec nenapadlo. Jo vlastně zatkla ty dva, co kradli umělecké předměty a prodávali je do zahraničí, to bylo asi důležitější než pachatel vraždy. Jinak se mi to celkem líbilo, ale samozřejmě žádná velká bomba, před kterou bych si sednul na zadek s otevřenou pusou, to není. Nejvíc se mi asi líbil Jan Libíček, byl takový správně „přirozený“ a pak ještě můj oblíbenec Bohumil Šmída v malé roličce policejního odborníka. (15.06.2015)

Jaroslav Kořán scénář situoval původně do taxikářského prostředí, přenesení do pošťáckého proti vůli autora (stiženého následně zákazy publikování) samozřejmě ubralo drsnosti a autentičnosti. Škoda, že roli zpěvačky si nezahrála sama Rottrová a muzikanti z Flaminga alias Plameňáků byli nadabováni. Každopádně jejich jazzrock v hudební složce zní dodnes autenticky. (24.02.2012)

Mezi Dívkou na koštěti a Třemi oříšky pro Popelku natočil Vorlíček solidní kriminálku se slabším scénářem, ale vcelku slibným námětem. Policie hraje sotva druhé housle, takže veškeré pátrání leží na bedrech odhodlaných pošťáků. Ústřední hrdina / doručovatel je zřejmě špión, protože takovou suverenitu a iniciativnost bych od člověka zaměstnaného v neefektivním státním molochu rozhodně nečekal. Bohužel jsem záhadu rozluštil asi o čtřičtvrtě hodiny dřív než on, což mu v mých očích dost ubralo. (22.07.2022)

Dejte si na ně pozor, vážená slušná socialistická společnosti, na ty podezřelé, podvratné, chlastající a nezodpovědné hudebníky. Stýkají se s tlustými mafiány v černých brýlích (chudák Libíček nemohl v té začouzené hospodě vidět na krok), pašují kradené zboží a vraždí. A když se mezi ně zaplete krásná nevinná dívka jako zpěvačka (Jana Šulcová), nemůže to s ní dobře skončit. Ještě, že je tu vyšetřující pošťák, který případ rozklíčuje. ..........to je ale nesmysl a až z toho číší tehdejší politická masáž. Z dnešního pohledu působí toto dílo smutně úsměvně, hudební vstupy kapely až směšně trapně. Říkali mi spolupřihlížející pamětníci, že na takovou hudbu se tedy rozhodně davy nehrnuly. (29.03.2013)

Vorlíčkům pokus o seriózní detektivku není katastrofa, ale zlatý fond určo taky ne. Zápletka představuje obvyklou proletářskou špínu vrženou na prohnilý svět klaunů, odkud ne-a-ne vymést buržoustskou morálku - dělný lid typu Postráneckého charakteru je zmatený a kápo pošťáků organizuje doručovatele ke spontánnímu špízlování. Z hereckého osazenstva na sebe strhávají pozornost jen tři - osudově tupá Šulcová, Libíček v roli upoceného veksláckého impresária a Postránecký v momentech, kdy se v rámci fyzických konfrontací tváří jako Bronson. Tyto pokusy podtrhuje Svoboda, týráním strunných nástrojů křečovitě citující z Morriconeho westernových opusů. Nejzajímavější prvek: z Prahy na Liberec se nejede po dálnici! Dva-a-půl. (03.08.2014)