Noční host

Z takto slibného námětu mohl vzniknout výtečný psychothriller. Bohužel nevznikl. Postavy nejsou moc dobře napsané, dialogy příliš účelové, děj se pachtí odnikud nikam a závěr tomu nasazuje korunu. Nemyslel jsem, že by mne film na toto téma s výtečnými herci pod vedením Otakara Vávry mohl takhle zklamat. 40%. (12.02.2011)

Jeden moudrý filosof kdysi řekl, že vzpomínky jsou jediným rájem z něhož nemůžeme býti vyhnáni a do kterého se tak rádi vracíme. Ale už jaksi pozamoměl, že také existují vzpomínky, které bychom nejraději pohřbily hluboko pod zem, aby se nikdy nedostaly na světlo. Právě takové vzpomínky může spustit jedna jediná nevinná událost, třeba obyčejná návštěva hosta v hotelu. Tohle všechno by fungovalo, kdyby se film opíral o pořádně dusnou atmosféru, která se tu sama nabízela. Takhle jde bohužel o nudu, která se dá vydržet jen díky hercům jako je Martin Růžek a Rudolf Hrušínský. (16.11.2010)

Ano, čistě technicky nelze tomuto všem režimům sloužícímu prostonárodnímu umělci ve vztahu k tomuto filmu nic vytknout. Rutinní Vávrova režie rádoby uměleckého filmu nijak nevybočuje z kontextu filmové tvorby té doby. Smutné však je sledovat herecké výkony nevěrohodných postav s až hloupým předurčením v rámci děje (obzvlášťě trapná je role R.H., představující jednoznačně a bezvýhradně - jako ze života že - zápornou figuru TOHO omezeného cynického postfašistického sudetoněmeckého(!) uřvaného zlého kapitalisty, jež určitě má navíc na svědomí nějaké ty české vlastence - nebo alespoň židy - a jež zcela jasně vyznívá jako karikatura), které odpovídají standardu jakéhosi proklamativního postsocrealizmu... Potenciálně výborní herci tak vlastně utápějí své role v toporných a stupidních dialozích, podivně upocený (ne)příběh vyznívá jako ubohý - z palce vycucaný - pamflet. Téma a vyznění filmu - to je nakonec totiž opravdový HNUS. Touto antiněmeckou agitkou, natočenou v době již uvolňující se poválečné politiky bolševického stalinsko-gottwaldovského antigermanismu si Vávra nejspíš léčil doznívající zbyky pošramoceného svědomí ve vztahu ke své protektorátní (nejméně) kulturní kolaboraci. Nechtěně pak toto "dílo" připomíná nechvalně proslulé (byť umělecky nepochybně silné) nacistické antisemitské filmy z doby třetí říše. Co však nejvíce mě dnes překvapuje a štve, je potlesk značné části současných hodnotících, svědčící o naprosté pomatenosti dnešních šašských inteleaktuálů - nepochybně ovlivněných obdobně hodnotnými díly, tvořenými generacemi nástupců protagonistů této hovadiny. Co říci závěrem? Hajl Vávra! Nasrat... - - - P.S: Milý -nmafane-, ano, možná jsem úplně mimo, možná se jen mýlím, možná je vše úplně jinak (protože pravda je stejně jen jedna, víš? ;-), ale není pravda(!), že >bezmezně pohrdám< tímto režisérem (viz mé hodnocení jeho jiných filmů). Toť k Vávrovi - a teď k tobě - když už ses o mě otřel. Mrkl jsem na tvůj profil - a s tím tvým hodnocením >Majora Zemana< jsem pochopil... :-D)) Jinak ale máš tam náhodou pár filmů, na kterých se shodnem. Zjevně máš ještě šanci... Howgh! (14.10.2005)

Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji. (06.02.2011)

Herecká exhibice všech zúčastněných. Odmysleme si teď jakoukoli politizaci snímku, včetně doby o které to je, ale i doby ve které se to točilo. Rozebírat politické pozadí a důvody, proč je řečeno to či ono je zbytečné, jelikož my jsme v koncentráku nebyli a fašisti ani nacisti ve většině také nejsme. Zaostřeno na samotný film, jde o posezení u baru v podání trojky Vala, Růžek, Hrušínský. Náhodný host sudetský Němec Hrušínský zavítá kvůli poruše auta do baru, kde stráví čas v družném rozhovoru s místním inventářem restaurace, alkoholikem Růžkem a barmanem Valou. Postupně se všichni do rozhovoru a vzpomínek na válku vplétají víc a víc, až vzpomínky ožijí naplno a dojde ke konfrontaci. Problém vyrovnání se s válečnými útrapami je zde po všech stranách zjednodušen na maximum, ale jak říkám, o to vůbec nejde. Jde o to, že herci hrají své party famózně, skvěle režijně vedeni, a i tento film je ukázkou Vávrova mistrovství, před kterým již léta smekám. 100% (03.05.2011)