Vykopávky

Občasné scény navozující blížící se válku jsou solidně silné (padající letadlo) a celkově jsou Vykopávky i přes pomalé tempo zajímavým filmem s neobvyklým námětem, bezvadnými herci a perfektní kamerou a režií. Jako bonus podpovrchové citové trápení vlastně všech zúčastněných, takže dohromady překvapivě dobrý film. 80% (09.03.2021)

Možná by mě to bavilo, kdybych byl Indiana Jones, ale takhle mě to nudilo, ostatně jako většina anglických filmů, kde mají starší oblečení ehm kostýmy. Ženský tam furt bulej, chlapi kecaj, všichni se hrabou v hlíně. Jediný za co dávám ty dvě hvězdy za dějovou linii kolem Edith Pretty, ale i tak si myslím, že ten film až moc nadhodnocuji. (31.01.2021)

Naštěstí to není jen o tom, že by se Ralph Fiennes dvě hodiny hrabal v hlíně a se štětečkem odkrýval poklady vykopaného pohřbu v anglosaské lodi. Máme totiž rok 1939, Evropa se děsí toho, co ten chlapík s drobným knírkem pod nosem plánuje a životem zkoušená majitelka rozlehlých pozemků povolává amatérského archeologa, nadšence a samouka, aby zjistil, co se na pod nimi ukrývá. Objev je to značný, což samozřejmě vyvolá zájem archeologů z několika muzeí. Pak ale příběh dvou (krapet ztracených) lidí jen tak plyne, nic moc vzrušivého se nestane a jejich vášeň pro historii ještě jaro nedělá. A jelikož je jejich vztah spíš profesionální, a pak přátelský, naznali pantátové z Netflixu, že by bylo fajn přihodit nějakou tu romantickou linku. Tudíž se na scéně objevuje Lily „Popelka“ James, která má choutky, ale její manžel jaksi ne. Stejně jako další odbočky to moc nefunguje, respektive to diváka nijak neodrovná. Což naopak nelze říct o vizuální stránce. Kamera z anglického venkova je totiž velmi pěkná, spolu s hudbou (začínající Stefan Gregory) divákovi nabízí místy až strhující atmosféru. A Carey Mulligan mi v posledních letech sedí čím dál víc. (05.03.2021)

(VIDĚNO 17.2.) "We die and we decay. We don't live on." "I'm not sure I agree. From the first human handprint on a cave wall, we're part of something continuous. So, we don't really die." ________ Britské drama 'Vykopávky' je typickou melodramatickou filiálkou, která skrze specifickou poetiku a decentní řemeslné zpracování utváří fascinující lyrické podobenství a plnohodnotný archeologický snímek, kde není nouze o oživlé mumie, valící se balvany, a samozřejmě komorní pasáže s vařením zeleninových vývarů. Z hlediska narace je tento nový příspěvek do evropské filmotéky streamovacího gigantu Netflix melancholickým pásmem s velmi fluentní gradací, kterou scénáristka Moiry Buffini zkomponovala se sofistikovanou něhou, a s jejíž pomocí zároveň adaptuje beletrizované prameny sepsané na základě skutečných události, které zaznamenal spisovatel John Preston.... V příběhu, jak je již dle samotného názvu vidno, primárně figurují archeologové bádající po významných artefaktech anglosasů ukrytých uvnitř mohyl v okrese Sutton Hoo - v podstatě Indiana Jones naruby. Přestože se děj laicky řečeno točí okolo maníků, kteří doslova hledaj cetky v zemi, režisér Simon Stone dokázal okolo tohoto zprvu monotematického námětu bilaterálně vystavět centrální i sekundární dějové (ačkoliv přímočaré a lehce zkratkovité) linky a epizody, a následně je determinovat formou tří dějových aktů - jejichž konflikt má sice nulový arbitr či mnohdy nevyřčené abstrakce, přesto Stone a Buffini dokáží svou konzistentní filmovou řečí diváka bezprecedentně upoutat jednotlivými osudy postav - jichž se ujaly taková herecká esa britské filmové scény jako sympaťák Ralph Fiennes, Carey Mulligan, anebo moje crush Lily James - a autenticky je zakomponovat do frustrujících tenzí předválečné éry.... Byť 'Vykopávky' mohou být v jednotlivých kvalitativních nuancích lehce hyperbolické, jsou v konkluzi bez sebemenších pochyb nesmírně vizuálně půvabným, esteticky opojným a poeticky půvabným dílkem v kterém vévodí nevšední expresivní kamera Mikea Eleyho a subverzivní hudební doprovod Stefana Gregoryho. Snímek zároveň v neposlední řadě slouží jako symbolická alegorie o pomíjivosti lidského života - takže o obskurní vykopávku se rozhodně nejedná, poněvadž u mnoha cinefilů se bezpochyby vyhrabe do žebříčku nejlepších filmů tohoto roku.... // VERDIKT: 8,2 špachtlí z 10 // (01.03.2021)

Film, kterému jsem propadl už jen za to, jak krásně vypadá. Přenádherná anglická krajina, pohledy do netušené dáli, nevlídné plískanice nebo naopak jasné noci a teskný západ slunce. Každý z pohledů si mě bezpečně kradl a ve spojení s příběhem plným tužeb, stesku i naděje jsem se v závěru tváří v tvář téhle pohádce založené z větší části na skutečnosti zmohl jen na pár slz. Všichni máme rádi snímky, od kterých čekáme hodně a ony tu pomyslnou laťku ještě o pořádný kus přeskočí. Tenhle je jeden z nich. Vážně mi bylo jako kdybych kopal, dřel, doufal a miloval s nimi. (17.04.2021)