Oko ve zdi

Tak tohle je vážně průser. Soňa Valentová není prostě herečka. Mluví neustále stejným tónem a pokaždé v jiné situaci. Sám Karel Roden snímek neutáhne, protože scénař je neuvěřitelně trapný a dementní. A napsat do titulků věnováno památce Alfreda Hitchcocka je docela odvaha a Alfred se musí otáčet v hrobě. Abych jen nekritizoval tak musím pochválit kameru a vizualizaci. To je tak asi vše. (16.12.2009)

Kdyby tenhle film dokázal vzbudit tolik děsu a účasti, jako budí nechtěného smíchu a trapnosti, jednalo by se o dějinnou událost. Marno jásat nad tím, že Kohout není po vizuální stránce vyložený břídil, když postavy mluví i jednají 80 minut nekoncepčně a zcestně. Ukrutně nudný, uzívaný a utrápený snímek, ve kterém není ani za mák emocí a napětí. Dedikace Hitchcockovi působí jako cynické prásknutí rakví za jedním pekelně nezdařeným funusem. (12.11.2009)

Reaguju stejnými slovy, jako když jsme se ve škole učili o vzniku Evropské Unie. "Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré." Tehdy mě poslali za dveře. --- Dva lidé jsou uvězněni v koupelně, kolem někdo chodí, pozoruje je škvírami ve zdi a zjevně nejeví nejmenší chuť pustit je ven. Do toho občas vypadne proud a začíná být pozdě... Napínavé, viďte? To by se ale muselo lépe vyřešit obsazení (Valentová je ta nejprkennější herečka ze všech), dialogy (něco strašlivého), jejich načasování (Venku prší. Jsem těhotná.) a snové sekvence (snažilo se to být světové po vzoru Kubricka, je to ale jen rozpačité). Jednoznačný neúspěch. (04.11.2011)

Horší a rozháranější než vlastně teď už i chvílemi docela žánrově přijatelná Herzova Tma. Slibný námět (rozehrávka v uzavřené koupelně, kde na půdorysu komorního thrilleru na povrch vyplouvají milé i nemilé skutečnosti ve vztahu obyčejného páru + členění na dvě se prolínající a postupně vpíjející roviny), slušné technické zázemí (především kamera a i přes její nepůvodnost hudba) a Karel Roden. Toť 3 potencionální klady, které však ve finále beztak přijdou vniveč, poněvadž ústřední nápad je rozveden do podoby dějového i žánrového paskvilu s tragickým načasováním toporných dialogů a všeobecným zmatkem ohledně rozpracování, atmosférického ladění, řazení, souvislosti či propojení jednotlivých scén (o nepochopitelném zařazení části režisérova krátkometrážního filmu Sen a jiných nesouvisejících snových sekvencích ani nemluvě). Od počátku odhadovaný zvrat je v závěru skutečně použit, ale jak již naznačila klikatá cesta, která k němu vede, namísto rozřešení jen umocňuje navařený guláš. (23. Finále Plzeň - 21.4.10) (29.04.2010)

Mladá milenecká dvojice se oddává svým hrátkám kde může. Tentokrát místo vybrala ona. Jde o starý opuštěný dům, daleko od civilizace. Jenže v domě nejsou sami - ve chvíli kdy se spolu přemístí do koupelny, někdo je v ní zamkne a začne se bavit jejich zoufalstvím. Je to náhoda, nebo má vše hlubší souvislosti? ... Ehm ehm - kdyby tak člověk mohl hodnotit jen na základě textu distributora a vlastním představám, tak by hodnocení některých filmů vypadalo o hodně jinak. A tento je zářným příkladem - herecké obsazení i námět působí hodně zajímavě, a tak jsem se docela těšil. I prvních 15-20 minut vypadalo docela slibně. Jenže pak se to všechno nějak zvrtlo, a jsem na sebe docela pyšný, že jsem dokázal film dokoukat až do konce. Moc se mi nelíbí, když autoři dělají z diváka blbce - po vzoru "Chytrému napověz, hloupého trkni", musí být vše vysvětleno do poslední podrobnosti (co kdyby to náhodou někdo nepochopil). Ach jo, lituju Karla Rodena že se musel upsat něčemu takovému... (20.04.2012)