Pahanhautoja
Ruva
Ono
Hatching
Režie:
Hanna BergholmScénář:
Ilja RautsiKamera:
Jarkko T. LaineHudba:
Stein Berge SvendsenHrají:
Jani Volanen, Sophia Heikkilä, Reino Nordin, Saija Lentonen, Stella Leppikorpi, Miroslava Agejeva, Hertta Nieminen, Jonna Aaltonen, Hertta Karén (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Dvanáctiletá gymnastka Tinja se zoufale snaží zalíbit své matce, která je posedlá rodinnou image a jejíž populární blog „Krásný každodenní život“ představuje idylickou existenci jejich rodiny jako dokonalost na předměstí. Jednoho dne najde Tinja v lese zraněného ptáka, přinese si jeho podivné vejce domů, uloží ho do své postele a pečuje o něj, dokud se nevylíhne. Tvor, který se z něj vyklube, se stane jejím nejbližším přítelem a živoucí noční můrou, která Tinju žijící pod dokonalou slupkou ponoří do zvrácené reality, kterou její matka odmítá vidět. Ono je fascinujícím portrétem podstaty mateřinského instinktu, kdy se Tinja snaží vyrovnat se s opravdovým citovým poutem ke své groteskní a krvežíznivé nově nalezené rodině a zároveň se potýká s rozpadajícím se vztahem se svou vlastní náročnou matkou. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (82)
Pěkně nastajlovaná finská hříčka, kterou bych si asi trochu víc užila na nějakém festivalu. Takhle doma to bylo jen celkem zajímavé pokoukání na fajnové herce, ale v příběhu s prázdnějším scénářem, který má potíž něco hlubšího říct a slabším monstrem, které spíš vyvolává v divákovi uchichtnutí. Za ten čas to ale asi pro okrajové publikum klidně stojí. ()
Vylíhnutý ptáček sice nevypadá nejlépe, přesto účel splní a svoji podobou jde stejně brzy dál, čímž je tento problém vyřešen. Větší horor navíc nabízí samotná rodina, jejímž nejnormálnějším členem je právě Tinja, která si svoji pozici zde začíná velmi brzy uvědomovat, částečně právě skrze ptáčka se postupně nabízí "řešení". Psychologická část je výborná, matka, která pro svoji vlastní sledovanost a neúspěchy terorizuje dceru a otec, jenž vůbec netuší, jak s ní mluvit. Dusivá atmosféra v domě je všudypřítomná a pobyt u Tera svým způsobem vykoupením, alespoň na chvíli. Ovšem základem všeho je právě velmi dobře vykreslený vztah matky s dcerou, v jejichž rolích jsou Sophia Heikkilä a především Siiri Solalinna výborné. Hanna Bergholm se navíc nebojí ve filmu přitvrdit, ať je to krmení, pes, nebo závěrečná scéna, ta především. 75% ()
Komornější a na psychologii rodiny a vztahu přespříliš ambiciózní matky s dcerou, která se snaží ji udělat šťastnou, postavený hororůrek pohádkového typu, kdy se dívka musí vypořádat sama se sebou, svým vylíhlým - ji chránícím - strachem. Fajný bizárek v klidnějším tempu se slušnými maskami i výkony hlavních protagonistek. ()
Body horor Ono dá vzpomenout na rané Cronenbergoy „tělesné filmy“ jako Mláďata nebo Moucha, ale stejně tak i na Spielbergova E. T. Mimozemšťana. Snímek o dospívání, hledání sebe sama v rodině, která na protagonistku klade nemalé nároky, v surrealistických metaforách zpřítomňuje pubertální motiv revolty vůči autoritám. ()
Hezký finský hororový bizárek, který pro mě minimálně o půlhvězdu sráží ta sekvence, v níž monstrum vypadá jako vypelichaná zmutovaná slepice. Tahle část nebourává jinak seriózně pojatou hororovou podívanou, je to takový záchvěv temně pohádkové / fantasy estetiky, který mi ke zbytku filmu prostě neštymuje. 7/10 ()
Galerie (27)
Photo © Silva Mysterium / Andrejs Strokins
Zajímavosti (2)
- Natáčení probíhalo v lotyšské Rize. (noelcoward73)
Související novinky
Severská přehlídka SCANDI začne už ve středu!
Už tuto středu odstartuje přehlídka toho nejaktuálnějšího z kinematografie severu: SCANDI 2023. Odehraje se mezi 18. a 25. lednem, představí snímky ze všech zemí Skandinávie a v programu ji bude mít… (více)
Reklama