Režie:
William WylerKamera:
Leo ToverHudba:
Aaron CoplandHrají:
Olivia de Havilland, Montgomery Clift, Ralph Richardson, Miriam Hopkins, Vanessa Brown, Ray Collins, Mona Freeman, Betty Linley, Selena Royle, Sam Harris (více)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa v roku 1849 v New Yorku. Catherine Sloper je pôvabná mladá žena, ktorá býva so svojim otcom Dr. Sloperom. Jej matka zomrela pred niekoľkými rokmi a otec si ju idealizuje, nevynechá žiadnu príležitosť aby porovnával dcéru s mŕtvou manželkou, čo dcéra nemôže nikdy vyhrať. Keď sa Catherine zoznámi s Morrisom Townsendom, pekným, no chudobným mladým mužom a získa si jeho srdce, Dr. Sloper je proti. Vezme dcéru do Európy a dúfa, že na Morrisa zabudne. Po Catherininom návrate do New Yorku sa mladí zaľúbenci rozhodnú utiecť a Dr. Sloper hrozí vydediť svoju dcéru... (matriosa)
(více)Videa (1)
Recenze (69)
Ukázkově ploché nevzrušivé melodrama, co zběhlo z divadelních prken jen aby padlo do náručí Hollywoodu. Jasně daný a předvídatelný dějový oblouk drží zájem pod bodem mrazu. Herci jsou slušní, ale absolutně v moci uzívané režie. Jako studium politiky Americké filmové akademie film ale poslouží, mladý talent v hlavní roli, třeba zde navýsost průměrný, se oceňuje, kdežto starší okoukané tváře zůstávají u útěšné nominace. ()
Melodrama téměř agnostické, o tom, jak se (ne)vyznat v motivaci druhých, jestli je lepší zničit vlastnímu dítěti život pravdou nebo lží, kde jsou hranice slepé důvěry a tak všelijak podobně. Zlom v charakteru hlavní hrdinky na mě trochu přepálený (zavzpomínal jsem na svým způsobem přirozenější vývoj postavy Nataši Gollové v o pár let starší a jako celek zapomenutelné Okouzlené), ale zase výborná kamera a zapojení prostředí (hlavně od samého začátku pečlivě, ale ne okatě budovaná symbolika schodiště). Rozhodně silný nadprůměr, v rámci žánru mimořádnost. ()
Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. ()
Příběh "Dědičky" se na první pohled může jevit jako obyčejná "červená knihovna". Jeho hlavní hrdinka je ale poměrně netypická. Jde o mladou,ale obyčejnou, stydlivou, nijak hezkou ani chytrou ženu, která podle jejího otce může přilákat nápadníky jen svým dědictvím. Příběh se odehrává v napovrch uhlazeném světě salonů 19.stol, kde ale slova bolí více než rány pěstí. Konec filmu je oproti předloze (knize, protože film vznikl na základě divadelní hry takže jde o tzv. adaptaci na druhou:-) pozměněn a činí z Catherine mnohem krutější postavu. ()
Dědička rozhodně není žádnou lacinou romancí, limonádkou, u které vypnete mozek a jen koukáte na obrazovku s připitomělým úsměvem. Dramatický prvek je tu značně zastoupen a dodává tak filmu správný šmrnc. Postavy nejsou ploché, mají zajímavé charaktery, děj není přímočarý a závěr potvrdí netuctovost snímku. Dědička je film, který si u mě zaslouží hodnocení někde mezi 3 a 4*. Kdybych dal rovné 4*, bylo by to u mě pocitově moc, když dávám 3, mám pocit, že filmu křivdím. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (8)
- Ralph Richardson ztvárnil postavu Dr. Slopera v původní hře už předtím v londýnském West Endu, kdy mu sekundovala Peggy Ashcroft. (SeanBean)
- Montgomery Clift se kvůli scéně, ve které zpívá pro Olivii de Havilland píseň "The Joys of Love", naučil hrát na piáno. (SeanBean)
- Henry James se při psaní novely „Washingtonovo náměstí“ inspiroval skutečným příběhem mladého herce, kterého znal. Ten se oženil s nepříliš atraktivní, ale za to movitou slečnou jen z prospěchářského důvodu. (SeanBean)
Reklama