Jirka_Šč

Podíval jsem se na to kvůli omylu. V seriálu One Piece hrál Taz Skylar, v mých očích až k nerozeznání podobný Tomu Blythovi. Že jsou to dva různí herci (přestože stejně staří) jsem zjistil až po shlédnutí filmu a brouznání po ČSFD. Hm. Ale nebylo to zlé. Z původních Hunger Games jsem viděl jen první dva filmy, už si je skoro nepamatuji a proto mi nic nevadilo. Děj se vyvíjel jinak, než jsem čekal - minimálně v druhé polovině. A říkám si, že kvůli Rachel Zegler možná nakonec přeci jen vezmu na milost nové West Side Story. Slabší 4 hvězdy.

Na první pohled typická červená knihovna a sonda do hlubin dívčí duše. Příjemná dívka a "zlý" mladík s muskulaturou, které by se ráda dotkla každá žena (a brutálně mužně širokou dolní čelistí). Proč dávám 4 hvězdy? Takovýto příběh se dal natočit tuctově, Slzotvůrce však tuctový není. Oba hlavní hrdinové pochází z dětského domova, zažili tyranii, chtějí žít jinak a neví, zda je to možné (příběh má v sobě cosi z Olivera Twista). Mají touhu osvobodit svoji duši. Velmi příjemná klavírní hudba a pár dobře vybraných popových songů. Osobně mě také zaujala určitá časová nedefinovatelnost - sirotčinec vypadá jako z první poloviny 20. století, svět (automobily, interiéry) by mohl být kdykoli z posledních 40 let, je to celé v sépiovém odstínu, jako z šedesátých let, ale přitom tam lidé telefonují smartfony. Kdybych nevygooglil, že je kniha zcela nová (2021), myslel bych si, že je to úprava nějaké 60 let staré předlohy. Dost dobře se mi na to dívalo.

Ed Skrein je perfektní, ale vše ostatní je trochu nepřesvědčivé, zjednodušené a limonádoidní. Není mi úplně jasné, jaký autizmus ten kluk měl, protože se občas choval na autistu překvapivě normálně. Kupodivu na to, že to má být hudební film, tam bylo málo hudby, která by se mi líbila.

Naštěstí jsem už zapomněl obsah knihy, přistupoval v Duně 2 s otevřenou myslí a nemusel porovnávat knihu a film. Denis Villeneuve to po Duně 1, která byla víceméně úvodem do světa a děje, definitivně rozbalil! S manželkou jsme zůstali tiše sedět celé závěrečné titulky. Pokud příští rok přikráčí nějaký Oskar, nebudu se divit! ■ I patnáctiletá dcera, která na tom byla stejný den, ale nezávisle na nás, říkala, že je to lepší, než jednička. ■ Btw.: První film, na který jsem kupoval lístky do kina dvakrát. Napoprvé jsem koupil tři lístky - jenže omylem na termín o den dřív a zjistil to až den poté. Ztráta 30 euro naštve. Na a druhou stranu, dá se chybovat i na horších (a dražších) věcech.

Miluji létání. Krásný seriál, na který se určitě rád podívám znova. Přestože je pravdivě krutý. Po každé epizodě jsem googlil a zjišťoval podrobnosti k obsahu.

Není to vůbec špatné. Akční, fyzické, neustálý pohyb, zajímavé prostředí, zajímavý konec, několikrát jsem sebou trhnul. Jen mi není jasné, z čeho nakonec bude žít chudé království.

Paradoxně, debutové dílo tohoto režiséra těsně po škole Lancaster Skies (2019) bylo lepší, než toto. Nebýt maket Spitfire, řekl bych, že se studenti filmařiny rozhodli natočit film (taková maketa něco stojí) - na studentský film by totiž kvalita odpovídala. Kurnik šopa, takovýhle scénář bych dovedl napsat i já! P.S. Teoreticky si to ještě dovedu představit jako divadelní inscenaci.

Dost mě bavilo, jak je to vyprávěné. Tedy, s použitím statistiky, čísel a s vypravěčkou, která se v průběhu celého příběhu vtěluje do celé řady vedlejších postav. Zajímavý nápad! Oliver a Hadley jsou navíc standarní, přirození, uvěřitelní a člověk jim emoce věří. ■ Začal jsem počítat, kolikrát se budu se svojí ženou milovat v následujících dvaceti letech. Je to normální? ■ Kdybyste někdo hledali tu dynamickou cover verzi I Wanna Dance With Somebady, co zní v závěrečných titulcích, tak je tady.

Trailer (ne příliš vysoké obrazové kvality, ale film vystihující). Itálie první poloviny 60. let, mladá učitelka hudby a nadšené děti, které baví zpěv. Také mě baví zpěv (zpíval jsem ve sboru). A oceňuji velmi příjemnou Matildu De Angelis a dětské herece, kteří tento film táhnou. Proto ignoruji určitý až pohádkově urychlený vývoj některých dospělých jedinců a dávám čtyři hvězdy. Mariele Ventre byla navíc skutečnou osobou, která déle než 30 let vedla sbor Piccolo Coro dell'Antoniano. Dnes se sbor jmenuje Piccolo Coro "Mariele Ventre" dell'Antoniano.

Výborně odvyprávěné! Celou dobu to táhne! Člověk je hozen do děje a až následně, postupně, díky početným flashbackům, odkrývá příběh. Stručně: Strýc mladé dívky spáchá sebevraždu, ona se vrátí z pohřbu, do domu se jí začne dobývat podezřelá žena, někdo jí udělá díru do baráku. Ocitne se pod palbou, ani neví jak, snaží se přežít a postupně zjišťuje, co obchod jejího strýce vlastně prodával. Nejvíc pro mě byla napínavá scéna, kdy se dívka rozhoduje komu věřit a komu ne. Přiznávám, že jsem v té chvíli také nevěděl. Trailer.