kwoky

"- Když jsem se naposledy nudila, brala jsem rukojmí." "- Byl jsem u toho." Tak trochu startreková epizoda. Čtu tady spoustu kritiky, že jde o špatné zakončení seriálu, že je to hloupé a trapné. Já si to nemyslím. Pro mě je tenhle díl plný emocí. Nejprve šok z neodvratného konce Asgardů. Radost z nových skvělých technologií. Nečekané napadení Orájskými loděmi. Jenže pak se z technologií stává přítěž, která v konečném důsledku ohrožuje celou posádku. "Jsem ochotný bojovat na život a na smrt, ale musíme mít plán. Rád bych se vyhnul tomu "na smrt"." Těsně před zničením lodi se Carterové povede ji uzavřít v časové bublině. Následně má plno času přijít na řešení. A ostatní členové SG1 včetně generála Landryho se mezitím musí nějak zabavit. Právě tahle pasáž mě fakt bavila. Všichni musí překonávat ponorkovou nemoc, vyrovnat se se svým osudem, přehodnotit svoje životy. Je to pro mě zábavná, ale hlavně inspirující část. Je dobré se zamyslet nad svým životem.

"Tohle se nedělá. Poctivě jsem utekla." I když jsou Orájové (asi) zničeni, armády věřících a Adria jsou stále naživu a neplánují jen tak skončit se svou svatou válkou. SG1 vymyslí složitý ale skvělý plán a podaří se jim Adriu zajmout. Tahle část se mi hodně líbila. Jenže kde se vzal, tu se vzal Baal a má s Adriou jiné úmysly. A dokonce ji použije jako hostitelku, což je hodně solidní nápad a vnímám to jako jakési propojení ke starším sériím seriálu. Zamotaná situace se nakonec rozmotá hodně zajímavým způsobem. Po několika vycpávkových dílech tu máme velmi solidní "zakončení" Orájské linky. Adria je zde opět překrásná a opět neschopná - tedy alespoň ze začátku. Klidně to mohl být i dvojdíl, materiálu k "uzavření" bylo víc než dost.

Po epickém díle s Ori tu máme zase odpočinkovou blbinku na Zemi. I když to začíná tím, že SG1 podnikne teroristický útok, což mi teda krutě nesedlo. 2,5*