Cesta do pravěku

Jeden z nejlepších chlapeckých dobrodružných filmů světové kinematografie. Divukrásný filmový svět Karla Zemana se silným didaktických základem konstruovaný na bázi fantastiky románů Julese Vernea (ne náhodou jsou ostatní Zemanovy filmy adaptacemi právě verneovek). Ne Cesta do středu Země, ale cesta proti proudu času (symbolicky ztvárněného coby řeka, jak obvykle zjednodušeně chápeme chronologii historického času) je syžetem Zemanovy metaforické cesty do pravěku. Ve své době nevídané trikové scény (kombinování technik vícenásobných expozic, čímž Karel Zeman propojil hraný film s animovanou složkou filmu), dnes krásně nostalgické ohlédnutí na jeden z vrcholů československé kinematografie a zároveň na osvícenecko-budovatelský koncept nekonečných možností lidského rodu, který sice právě nosí červené pionýrské šátky, ale to je asi tak jediná dobová kotva, neboť Zemanovy snímky zůstaly dodnes silně nadčasové. Cestu do pravěku jsem zbožňoval jako kluk, radostně jsem se k ní vracel coby dospělý a zřejmě se k ní budou vracet i moje děti... Nádherný film... PS: Až neuvěřitelně dnes zní fakt, že po pár letech od svého natočení byla dokonce Cesta do pravěku s menšími úpravami vysílána ve Spojených státech a zaznamenala obrovský divácký ohlas. (23.10.2010)

První shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo šílenou mánii po všem, co bylo pravěké. Chtěl jsem se stát archeologem, sbírat kosti dinosaurů a mamutů a četl jsem jen Augustovy knihy s ilustracemi od Zdeňka Buriana. K archeologii mám nyní asi stejně blízko jako ke kosmonautice, ale tenhle film mě fascinuje dodnes, i když teď už hlavně díky řemeslně dokonalým trikům. Kam se hrabe Jurský park. (25.07.2002)

Excelentní mistrovský kus Karla Zemana. S pomocí (na svou dobu) geniálních triků, velice jednoduchých Barrandovských kulis, čtyř kluků, jedné loďky a překrásných kreseb Zdeňka Buriana natočil dílo, které ve své době ve svém žánru položilo na lopatky Hollywood. Prostě nestárnoucí klasika, která se líbí nejen dětem a pamětníkům, ale nachází si stále nové diváky. A doufejme, že ještě dlouho nacházet bude. (12.03.2006)

Boris Polevoj mluvil na II. sjezdu sovětských spisovatelů o nutností fantasticko-naučného žánru v dětské literatuře. A můžeme se právem pochlubit, že hned prvý pokus s tímto žánrem v našem filmu dopadl tak úspěšně. Vždyť sám námět přinášel mnoho úskalí — cesta do pravěku se mohla velmi snadno zvrhnout ve fantastiku silně zavánějící sensačností bulvárních románů, či do suchopárné naukovosti, při které by děti v kinech usínaly nudou. Autorům tohoto úspěšného díla, Karlu Zemanovi a J. A. Novotnému se však podařilo jemně a inteligentně spojit oba tak rozličně žánry a odevzdat dílo vyvážené, které neztrácí ani na zábavností a vzruchu, ani na poučnosti. A k celkovému dobrému dojmu z filmu pomohl nejen barevně skvěle komponovaný obraz až na malé výjimky podařené triky s loutkami prahistorických zvířat, ale také — doposud Achillova pata hraného filmu pro mládež — živé herecké výkony dětských představitelů. A tu je třeba zvlášť vyzdvihnout herecky výkon malého Jirky, který svým výkonem dodal tomuto filmu potřebné oživení, potřebné koření příběhu. Jde o zřejmý úspěch našeho filmu, úspěch průkopníků a tím větší je jejich zásluha. Filmový přehled 27/1955 (05.03.2003)

Proti prudu rieky, hor sa do praveku! Kusisko nostalgie ma v sebe tento film. Pre kazdeho krpca bol takym splnenym snom, ci mnohych aspon inspiroval k tomu, aby podnikli podobnu vypravu (iked skoncila len niekde v prilahlom lesiku) a vsetko si pritom zapisovali do denniku. Naivnost a naucny charakter tohto dobrodruzstva dnes zrejme vzbudzuje mierny usmev, no stale sa nan pozeram s velkym respektom. A to hlavne koli uzasnym efektom, vdaka ktorym Karel Zeman vsetky ti praveke obludy ozivil. Krasne modely rozpohybovene pomocou stop-motion animacie, takmer "ako zivy" Brontosaurus, a uzasny Stegosaurus v zivotnej velkosti. Ak tento film videl Ray Harryhausen, urcite mal velku radost. (10/10) (01.08.2008)