Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu - židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (89)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Za poslední dny u mě už třetí šedesátkový film Zbyňka Brynycha a od prvních minut mám jasno, kdo za filmem s takto nadstardantními až avantgardními záběry stojí! :-) Já od něj už dost filmů viděl tak 6–8 let zpátky, ale plně propádávám Brynychově kinu a jeho unikátnímu stylu až teď. A pátý jezdec je Strach má vyladěný téměř každý záběr, někdy až do geometrických detailů, nečekané střihy mě často upoutávají netradičními asociacemi (třeba z houslových strun na prádelní šňůru), nejeden výjev v sobě ukrývá působivou symboliku (za všechny ty mříže u sešlosti v kavárně – což je po hudební a vizuální stránce celkově mimořádná scéna, mísící tolik různých emocí a vrcholící nejdřív ohromným sborovým zpěvem a pak drtivým zvratem), navrch excelentní herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli židovského doktora. Dostávaly mě mnohé přechody z často abstraktních psycho výjevů do vnitřní psychologie Macháčkovy postavy, když pronáší dlouhé monology nebo se ocitá v konfrontaci s dalšími postavami... a pak ty tiché pohledy v obličeji zoufalého hrdiny. Výborný byl i Vinklář (kterého jsem s tou brýlatou vizáží ušlápnutého zrádce, se změněným projevem dlouho nepoznal) nebo cynicky bezemoční Vršťala, i další... Co mi jediné vadilo, že pár scén je místy až moc ukřičených a doslova nepříjemně kakofonických, ale se stupňující situací pana doktora a atmosférou v činžovním domě (a zvláště ve sklepě) na mě to podání uměleckým způsobem přeneslo tak sugestivní prožitky tísně, neklidu, napětí a hrůzy ze společenského útlaku, že i lopata padající hlasitě mimo záběr to pouze dokonale podtrhla. Lhostejně hrdé procházení paničky s chůzí kolem mrtvoly až absurdně mrazivým způsobem naplnilo doktorova slova, že „hrdina je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí.“ [90%] ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Historicky jsem optimista, ale osobně už ne." . . . Hrdinou proti své vůli, dalo by se říct. Malý shrbený židáček se zarputilým výrazem v tváři zpočátku moc sympatií nevzbuzuje. Je postavený do situace, kterou si nevybral, ale jedná jako lékař a člověk. Doktůrek, který si odpracoval své a mohl dát ruce pryč, ale nedalo mu to ... Postupem času zůstává sice nevlídnost ve tváři, ale nesympatie jsou ty tam. Procházíme po schodech činžovního domu a ze dveří vykukují další postavičky. Nahlížeme pod pokličku a hleďme - každý má svého kostlivce ve skříni! Vinklář coby vlezdoprdelka, Olga Scheinpflugová jako lamentující babka, co debatuje s obrazem zemřelého chotě, Adamíra s klidným nadhledem a noblesou, Ilja Prachař jako táta rodiny ... Obrovskou předností jsou promyšlené záběry, kamera nezabírá jen náhodně odvíjející se děj, ale ukazuje nám symbolické obrazy. Znovu se potvrzuje, že v šedestátých letech se točily kvalitní filmy, kdy ladilo všechno - silný příběh, kvalitní scénář, citlivá kamera, herci, co umí hrát a režie hlavou i srdcem. ()

Reklama

Carlossss 

všechny recenze uživatele

Depresivně působící film, ve kterém stojí za zmínku především představitel docenta Brauna, Miroslav Macháček. Film je to nepochybně kvalitní, líbil se mi, a to dost, jenže víc jak na tři hvězdy to nevidím. Docela mě zaráželo zkomponování záběrů ze šedesátých let a plakátu s říšskou orlicí. V tom byl trochu bordel, ale to se dá přežít. Horší bylo občasná nudná a hluchá místa, které na mě zanechávaly dojmem, že tam vůbec nepatří... ()

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Pro mě jeden z must see československých filmů z 60. let. Brynych je trochu opomíjený, rozhodně se nachází ve stínu svých slavnějších kolegů, ale v jeho případě je to opomíjení neprávem, řekla bych. Tento film stojí především na skvělé atmosféře. Komorní, trochu depresivní, stísněná, prostě ten strach jde cítit. Připočtěte hezké a nápadité záběry, dobrou zvukovou stopu. Částečně jsem postrádala příběh, který by mě více zasáhnul či uhranul. Jinak je to ale povedený snímek, který je myslím nutno vidět. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Macháček je skvělý, hraje gesty a především očima. "Nejsem lékař, jsem něco jako skladník...operoval jsem před dvěmi hodinami a je mi poněkud nevolno". Film je plný krásných mouder a hereckých výkonů (Adamíra, Procházková, Prachař,Scheinpflugová). Kamera velmi dobrá, hudba sedí. Pepa Vinklář si střihnul roli udavače z přesvědčení. "Udávejte přesně a rychle, chráníte tím svoji bezpečnost". Zase Cvach! Brynych má podobný osud jako mnoho českých režisérů. Zpočátku kariéry nádherné věci a po zbytek života agitační voloviny. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (5)

  • Na filmu spolupracovala také výtvarnice Ester Krumbachová, která byla pověstná tím, že dbala na zdánlivé drobnosti, které divák na první pohled nevnímá, ale přitom film dotvářejí a posilují. Před natáčením klíčové scény zapřišla za Miroslavem Macháčkem a přinesla mu kostku cukru, provázek a nožík. On se jí zeptal, proč mu to dává. „To si dej do kapsy saka,“ řekla mu. Macháček namítal, že to ve scénáři vůbec není, a navíc to nikdo neuvidí. „To je pravda,“ odpověděla mu, „ale ty jdeš do transportu a tyhle tři věci ti možná zachrání život.“ Macháček to ocenil, protože mu to jako herci pomohlo. [Zdroj: reflex.cz] (alonsanfan)
  • Díky štědré nabídce vlivného filmového producenta a smluvního partnera Československého filmexportu Carla Pontiho byl film natáčen z poloviny v Praze a z poloviny v Římě. Ponti jej po dokončení společně s Ostře sledovanými vlaky (1966) a několika dalšími československými filmy prodal americké distribuční společnosti Sigma 3. Diváci v USA snímek podle režisérových vzpomínek přijali s nadšením. Poté, co Brynych svou trilogii završil myšlenkově ambiciózním dramatem Já, spravedlnost (1967), chtěl s ním Ponti uzavřít smlouvu na další dva roky. Přišel ovšem srpen 1968 a možnost jakékoliv koprodukce se Západem padla. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • K dotočení erotické scény pro export filmu do zahraničí se vrací Josef Škvorecký ve své knize. "Z přísně dodržené stylové jednoty toho vynikajícího filmu se vymyká jenom nepochopitelně dlouhá sekvence z nacistického vojenského nevěstince, v níž nejprve lze spatřit asi dvacet zcela nahých prostitutek pod sprchami. Kamera, až do té doby ostře kontrastní, prusky přísná, se náhle přeostří na eroticky dráždivou lyričnost a neobyčejně dlouho se mazlí s mokrými ňadry a zadky. Pak na scénu vtrhnou němečtí vojíni v realistických uniformách, aby si užili s židovskými prostitutkami (a tím se nepochybně těžce provinili proti Norimberským zákonům). Hned nato se film opět vrátí do halucinační vize a přísné stylovosti. Když jsem film uviděl poprvé v Praze, tahle docela pěkná, leč trochu nelogická sekvence v něm nebyla. Když jsem ho uviděl v Torontu, najednou, kde se vzala tu se vzala, byla tam. Pak jsem si vzpomněl, jak mi Bělohradská jednou řekla, že na přání zahraničního distributora musí Brynych do filmu přitočit pár metrů." (Zdroj: Všichni ti bystří mladí muži a ženy: osobní historie českého filmu) (Araneae)

Reklama

Reklama