Já, spravedlnost

Přespříliš vykonstruovaný, až příliš akademický film Zbyňka Brynycha, který by se dal označit za specialistu na dramata odehrávající se v období druhé světové války, Já, spravedlnost patří ovšem k těm méně povedeným, a to především tou přespříliš patrnou snahou tvůrců vystavět hluboké dílo v idejích demokratického humanismu - ve snaze dotknout se čehosi čapkovského je celý film zaklet v jakési schematické ustrnulosti. Po vzoru doktora Galéna tu tak máme doktora Hermana a taky fakt, že hlavním hrdinou je zrovna lékař, apriorní nositel humánních ideálů, což už začíná být trochu klišé, dokonce je zachována dramatická osa lékař - diktátor (Maršál alias tedy Adolf Hitler) jako v Čapkově Bílé nemoci. Do toho zapadá i tak nějak očekávaný Karel Höger, byť jeho hereckému mistrovství neleze asi nic vytknout, přesto ničím nevyčnívá z chladné dobové nálady té jakoby televizní inscenace. Celý ten etický problém je sám o sobě zajímavý, vezmeme-li však v potaz formální stránku filmu, výsledný dojem je velmi rozporuplný. Stranou pak raději nechávám fakt, jak se morální imperativy filmu snoubí s angažovaností pana režiséra v době normalizace a některými jeho filmy z tohoto období... (15.09.2012)

Tak ani nevím, proč mě tenhle film nechytl víc. Je černobílý se zajímavými "barevnými" hříčkami, odehrává se po válce, je tam výrazná psychologická rovina, zašmodrchaná zápletka a hraje tam Karel Höger. Snad je to až moc překombinované, snad je soucit k Hitlerovi až moc absurdní myšlenka, snad je to celé těžko uvěřitelné... Fakt nevím. Jednoznačně je potřeba vyzdvihnout zpracování filmu. Němci mluví německy, režisér diváka ani na chvíli nešetří... díky tomu, kde se děj odehrává se tak jedná spíš o německý film, než o český. Čeština zazní jen výjimečně. Herecky také paráda. Höger samozřejmě nezklamal, výborný je i dvorní hitlerův představitel Fritz Diez. Přesto stále tápu. Takže musím za tři, i když ani nevím proč. (10.08.2014)

"El bizardos de la Brynychos". Zdeněk Brynych je zvláštní režisér a já ty jeho některé filmy prostě nechápu. Tohle je jeden z nich. Nepopsatelná záležitost, nepopsatelné herecké výkony, zblízka snímané obličeje, tenhle film pochopim snad až napodesátý, takže na konečné hodnocení ještě pár let počkejte. (20.10.2010)

Psychologické drama. Šedesátá a sedmdesátá přinesla pár fimů, které se zaobíraly různými konspiracemi a překvapivými závěry toho, jak skončila druhá světová válka. Tento snímek počítá s možností, že Adolf Hitler sebevraždu nespáchal a je , v roce 1946, držen v jakémsi sanatoriu. Jaký je skutečný účel jeho "vězení" je tématem snímku Já spravedlnost. Jak se k celé situaci postaví český doktor Heřman? Asi jsem na dílo nebyl dobře naladěn a hodnocením mu trochu škodím. (06.03.2008)

"Pro Hitlera je jedna smrt málo! Musí umírat stokrát." Tak zní imperativ organizace, která pod vedením vůdcova bývalého spolupracovníka po válce Hitlera ukrývá a ve jménu "spravedlnosti" smývá vlastní spoluvinu na válečných zločinech sadistickou mystifikací. Führer, udržovaný v domnění, že válka pokračuje, má poznat nejtemnější zákoutí strachu. Ocitá se pod gilotinou, aby byl v posledních vteřinách dočasně "zachráněn" a zas a znovu prožíval totéž. K takové kratochvíli je potřeba mít Hitlera živého, což dostává na starost dvojník jeho lékaře MUDr. Heřman (Karel Höger). Důvod, proč ten film není tak slavný, jak by být měl, je asi v odlišném přístupu scénáristy a režiséra k předloze. Román Miroslava Hanuše jsem sice nečetl, ale je zřejmé, že Miloš Macourek napsal scénář jako dobrodružný sci-fi thriller, kdežto Zbyněk Brynych ho natočil svým osvědčeným "neučesaným" způsobem, jako dejme tomu Transport z ráje. Já, spravelnost je mimořádný film, ale myslím, že by stál za remake. Takový, který by nesmírně atraktivnímu příběhu dal odpovídající formu. 80% (10.03.2008)