Režie:
Miloš KohoutObsahy(1)
Vzpomínkové setkání s herečkou, operetní zpěvačkou a šansoniérkou, jejíž cesta k úspěchu procházela mnoha divadelními scénami... První divadelní krůčky Ljuby Hermanové (*23. 4. 1913 – †21. 5. 1996) vedly po jevišti v Hudebním divadle v Nuslích, kde účinkovala v dětských představeních. Nedokončila studia na Pražské konzervatoři a v sedmnácti letech získala angažmá ve smíchovské Aréně a krátce nato ve Švandově divadle. Její cesta k popularitě byla komplikovaná a s mnoha zastávkami – působila jako operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, v pražské Moderní operetě a dokonce i na vídeňské a pařížské scéně. Do povědomí diváků výrazně vstoupila jako hlavní ženská pěvecká hvězda v Osvobozeném divadle, díky němuž vstoupila i do světa filmu. Její pověstná přelétavost ji však brzy zavedla na další legendární pražskou scénu, do Nového divadla Oldřicha Nového, které lákalo moderním operetním repertoárem. Kvůli židovskému původu otce se v období protektorátu na šest let nuceně vytratila z jeviště a po válce musela začínat znovu. V Karlínském hudebním divadle vydržela pro ni úctyhodných deset sezón, než se rozhodla věnovat zájezdním estrádním programům a následně spolupracovat s divadly malých forem jako byla Reduta, Viola, kabaret Večerní Brno a především Divadlo na Zábradlí. V tomto období začíná její šansonová éra s úspěšnými recitály, na nichž spolupracovala s Václavem Havlem, Milošem Macourkem či Jaroslavem Dietlem. To již je Ljuba Hermanová etablovanou hvězdou, která vzdorovala běhu času nejen svým proměnlivým pěveckým projevem, ale i šarmantní vitalitou, jež jí vydržela do vysokého věku. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Bohumil Bezouška měl štěstí na herecká setkání, která se po letech stávají skvělým materiálem pro ty, kterým učarovalo hledání ztraceného času... ()