Kupé č. 6

Podľa popisu to znelo viac než dobre, takže som sa vcelku na tento film tešil. Ale napokon som zostal dosť sklamaný, keďže to nebolo vôbec to, čo som očakával. Fínska dievčina Laura mi bola celkom sympatická, a musím uznať, že aj odvážna - keď sa sama vydala na takúto cestu do Murmansku. No a Ljoha bol presne ten typ, ktorý by som vo svojom kupé na takejto ceste nechcel. Aj keď sa potom ukázal aj z lepšej stránky, no prvý dojem je predsa len jeden. Nechápem, prečo nemohol byť slušný a milý od začiatku. No celkovo bol tento film slabučký - akurát to prostredie vlaku a následne nehostinný Murmansk to udržali nad hladinou. Ale inak nič moc, 2*. (07.06.2022)

Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

Neotřelá romance o postupném sbližování protikladů disponuje skvělými herci a perfektně vytěženým poeticky-realistickým prostředím opotřebených interiérů ruských vlaků (ve kterých to vypadá dost podobně jako ve vlacích Českých drah) a také vynikající prací s kamerou a barevnou paletou. Po doražení do cílové destinace však filmu zásadně spadne řetěz a tokání ústřední dvojice navíc už nezaujme ani zdaleka tolik jako jejich předchozí střety. Především se ale kvůli od začátku budované vzájemné nekompatibilitě obou postav, kdy ona je intelektuální lesbická vysokoškolačka a on je primitivní neotesaný vychlastaný horník (byť s dobrým srdcem), nachází ona romantická zápletka zrovna v jejich případě poněkud za hranou uvěřitelnosti. (27.08.2021)

Teoreticky mám s námětem dost problém, protože překvapivě nepřekvapivé sblížení nesourodé dvojice nedává moc smysl, jenže Jurij Borisov je takový sympaťák, že jsem mu rád uvěřil. Rusko si na přelomu tisíciletí zrovna hráblo na dno, a obhroublý, ale v jádru citlivý Ljoha, jakoby ztělesňoval všechny jeho neduhy, traumata, ale i dočastně zastřenou krásu. Přirovnávané Before Sunrise je kvalitativně i scenáristicky trochu jinde, ale pocitově jsou oba filmy na podobné úrovni. (17.04.2023)

[KVIFF 2021] Hodně pomalý rozjezd jako Slovenských drah. Působí to v tomhle trochu unaveně. I tak se dostaneme k menším epizodám spádu, a budování vztahu mezi postavami. To je skoro učebnicové už s jinými filmy, kde to funguje. Zde je to takové dost podobné, ale zda uvěřitelné už je asi na každém z nás. Z kupéčka toho nakonec tolik nevidíme, protože dostaneme finální část, které je hodně procházející a tichá, což už moc filmu nepomáhá. Samotné finále je hezký úder, který podtrhne a pobaví, jenže spousty těch věcí okolo už trochu unaví. Obecně vzato však hezký film, který měl co sdělit a mnohdy to řekl skvěle. (30.08.2021)