Zkratky ke štěstí

Povídka The Devil and Daniel Webster Stephena Vincenta Benéta není v našich končinách příliš známá. Poprvé vyšla v roce 1937. Její kořeny můžeme hledat ve Faustovi a Washingtonovi Irvingovi, navazující tvorbu v Archibaldu MacLeishovi a muzikálu Scratch. Z filmových adaptací stojí za pozornost film All That Money Can Buy (1941), který adaptuje Benetova Fausta poprvé. A konečně Zkratky ke štěstí? Není to příliš šťastný Baldwinův debut jako režiséra, tahanice s producenty zřejmě chtěly vyústit v druhý Bedazzled. Ale i když je tu all star team, speciálně skvělá ďáblice Jenn Love, tak si povídka bude muset počkat ještě na jinou adaptaci, aby byla dostatečně rehabilitována. (21.02.2017)

Chystáte se udělat obchod se svou duší? To už je na věky, tak si to nevyplýtvejte na nějaké hloupé malichernosti. Tak co chcete nejvíc ze všeho na světě? 10 let je velice málo na smlouvu z Ďáblem. Smutný film plný "dobrých skutků" a herecky krásně obsazený. Sabez Stone vs. Onen svět. Závěrečná řeč Ďábla (Jennifer Love Hewitt ) byla mrazivá. (24.07.2009)

Takové filmy bych raději ani nehodnotil. Afektované ženy, jejichž ječák víc provokuje ke vzteku než ke smíchu, známé hvězdy, které protápou komedií bez toho, aby vyvolaly byť jen úsměv (nemyslím tím ten útrpný) a děj který spěje po ozubených kolech do pekla. Ty dvě hvězdy jsou za to, že jsem dneska asi nějakej vyměklej. A mám rád Aleka Baldwina a krásnou Jennifer - ta je moje Love... (22.02.2010)

Zkratky ke štěstí byly decentně nápadně podobné Smlouvě s ďáblem. Ačkoli se tenhle snímek snažil o něco hlubší pojetí úspěchu a z něj pramenících důsledků (rozuměj na vážnosti chtěl přidat), nepřišlo mi, že by to bylo o řád lepší. Tím pádem zůstávám na svých. A to i ve světle o dost lepších hvězd, které tomu značně pomohly. Ani to ale nezvedá tenhle film do nějakých lepších rovin. Zábavy se moc nedočkáte, smutek to zas tak nevyvolá, scénář nenadchne a režie rozhodně nepřekvapí. (11.12.2011)

Adaptace povídky Ďábel a Daniel Webster, sice tak volná, že jde spíš jen o inspiraci, ovšem přes všechny vady lepší než jsem čekal, a kdyby se Baldwin dokázal vyhnout tomu absolutnímu happyendu, možná bych přes všechny vady, které film měl, tu jednu hvězdu ještě přihodil. Baldwin je průměrný jako vždy, Hopkins je výborný, taky jako vždy, a Jennifer Love Hewitt je stejně povrchní jako to, co nabízí výměnou za duši. U každého filmu záleží na tom, nakolik mě osloví, a kolik mi toho poskytne, ať už přímo nebo nepřímo. A tady to možná platí dvojnásob. Kdo čeká zábavu, musí být jistě zklamán, protože komedie je to jediné čím film opravdu není. Žádné vtípky, žádné gagy, žádné pitvoření, žádný humor. Pod hollywoodsky pozlátkovým povrchem je to spíš drama o ceně, kterou jako lidé platíme za zdání úspěchu a blahobytu. Scény v nichž ďáblice obratnou manipulací odvede Stonea od jeho původní touhy být dobrým spisovatelem k pouhému úspěchu, kdy tento jeho úspěch buduje mimo jiné i likvidací jeho přítele, kdy jeho touhy a vztahy vytrvale utápí v laciném, povrchním a nic nedávajícím pozlátku, nebo závěrečné řeči při soudním jednání, to jsou scény u nichž běhá mráz po zádech. Možná film nabízí pravdy prosté, nijak objevné, možná i naivní a podané ne zrovna převratnou formou, ale takové už pravdy jsou a přitom, když se rozhlédnu, jako by se jimi lidé řídili stále méně. Až mě napadá otázka, kolik jich kolem mě asi je, těch co nejspíš podepsali s ďáblem podobnou smlouvu. (12.11.2011)