Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Vzhledem k tomu, že jsem viděl několikrát první Lumetův větší film a vždy jsem si jej dost užil. Tak jsem se musel kouknout i na jeho poslední film. Samozřejmě jsem si dovolil předpokládat, že si jej rovněž užiji. Lumet zřejmě již v době tvorby tušil, že brzy zemře, tak snímek mírně odflákl. Zápletka pojednávající o oloupení vlastních rodičů je neskutečně originální a atraktivní, dvě hlavní postavy jsou schopné zahrát to, na co je od nich člověk zvyklý, Marisa Tomei je schopná ukázat svoji horní nápravu, za kterou se nemusí stydět a Michael Shannon mě příjemně překvapil v menší roličce, neboť jsem si jeho účasti tak nějak nevšiml. U toho veškerá pozitiva bohužel tak trochu končí. Obsahově je snímek poněkud prázdný, což se režisér snažil částečně vylepši nechronologickým průběhem děje. Postupem času začíná být snímek poněkud otravný. Není snadné udržet pozornost, neboť se toho před zraky diváků až tolik neodehrává. Nejsilnější pasáží je tedy úvod a závěr. To mezi tím za moc nestojí. (06.03.2017)

Poctivě špinavé krimi drámo s extraligovým nástupem a (malinko) slabším koncem. Úsměv nehrozí titulním postavám ani divákům a už od úvodního zoufalého selhání nezbývá než čekat, k jak moc špatnému konci se bráchové dopracují. Tvůrci vysílají jasný signál: nefandi jim, nepřej jim to, jen čum, jak padaj do pekla. Život je svině a občas si za to můžem sami. Výborný hudební motiv Cartera Burwella. (28.06.2011)

Tak jak sem se radoval na začátku We own the night, když byla Eva Mendes v prádléku a rozvášněná, tak tady sem si zrovna neužil Hoffmanovu šukačku s dlouhým záběrem na jeho bílou prdel. Jinak ale zajímavě natočenej thriller, ze kterýho je hodně cítit snaha o nějakou inovaci zaběhnutých vyprávění podobných příběhů a celkem se daří, různý flashbacky a flashforwardy jsou dobře poskládaný a solidně pochopitelný, i když si režisér musel pomáhat časovými nadpisy, ale to byla fakt nezbytnost, jinak by to byla šílená motanice. Co se týká příběhu, tak je hodně depresivní ale zároveň napínavej a to hlavně zásluhou fakt úžasný ústřední dvojice Philip Seymour Hoffman a Ethan Hawke. Škoda jen blbýho a uspěchanýho konce (20.02.2008)

Síla. Pořádná dávka bezmocnosti a křečí na můj čtvrteční večer. Jak snadno a rychle spadnout do průseru a jak se v něm zahrabávat více a více s výbornou ústřední dvojicí. Dokonalou atmosféru ještě umocňuje jednoduchý hudební motiv. Příběhově paráda, herecky paráda, hudebně paráda. Co mi chybí? Lehce zkrátit děje. Bylo tu pár hluchých pasáží. I když 112 minut není závratná stopáž, tak jsem se nudit stihl. Což ale může být i mou únavou, a proto jsem až do závěrečných minut zvažoval plné hodnocení. Závěrečná scéna silná je, ale nějak mi za celý příběh neseděla. Skvělý film. (18.09.2009)

„Mal by si si nájsť ženu alebo psychiatra.“ – „Ženu už mám.“ – „Tak psychiatra.“Hoci má film viacero vypätých okamihov, ktoré sú doslova trilerové (v závere padne niekoľko riadne nepríjemných až mrazivých výstrelov) a sem-tam dokonca niekto nepekne umrie, nakoniec má vďaka až príliš (na triler) prepracovaným postavám bližšie skôr k dráme, než k trileru. Potvrdilo sa, že keď má triler vynikajúce postavy, stáva sa poriadnou šupu.. zároveň ale možno tak troška prestáva byť trilerom a stáva sa niečím „viac“. Osobne si myslím, že v tomto prípade to neprekáža. (07.02.2017)