Velká svoboda

Téma snímku je velmi poutavé, avšak jeho potenciál nebyl využit. To však není zdaleka jeho jediný nedostatek – chronologická roztříštěnost ubírá na srozumitelnosti příběhu a jeví se až nepochopitelně, neboť se tak režisér dobrovolně připravil o způsob, prostřednictvím kterého mohl utvořit vztah mezi divákem a hlavním hrdinou. I přesto, že za postavou Hanse stojí silný příběh, více jsem se o jeho osudu dozvěděla z anotace k filmu, než ze snímku samotného, což je dosti smutné. Hansův pohnutý osud je ve filmu artikulován tak krkolomným a ledabylým způsobem, až se chce brečet. Celkově bych snímku vytkla necitlivost pro gradaci děje, který je velmi rozvleklý - s ubíhajícími minutami se stává stereotypním a přestává poutat pozornost. Filmu se ani nepodařilo vytvořit kontrast mezi drsným vězeňským prostředím a intimitou, která zde byla zobrazována především prostřednictvím tělesnosti. Franz Rogowski je sice velmi charismatický herec, avšak jeho charisma a herecký výkon neutáhne stopáž 117 minut. Jediná scéna, která mě ve filmu oslovila, se odehrála v samém závěru, avšak ty dvě hodiny utrpení a skřípění zubů za to opravdu nestojí. Námět filmu se tak ve finále jeví vhodnější pro dokumentární zpracování. (01.02.2023)

Mě se film velice líbil. Zpočátku mi trošku vadilo to přehazování v čase, ale postupně jsem si zvykl a dávalo to smysl. Herectví Franze (Hanz) a Georga (Viktor) bylo dokonalé, především Franz se obnažil herecky až na kost, na dřeň a vůbec se nedivím, že získal za svůj herecký výkon tolik palem vítězství a nominací na filmových festivalech po celém světě. Zpracování bylo též úžasné, úplně mě to pohltilo, cítil jsem pot, špínu i zápach vězeňských kobek, dopracované do detailu (např. i zašpiněné nehty). Mé top hodnocení není ovlivněno ani tím, že film samotný vč. jeho tvůrců a herců získal 42 vítězství a 46 nominací rovněž po celém světě, hodnotil bych stejně, i kdyby film neměl ocenění žádné. Vnímám to i jako takové pokračování vynikajícího snímku Paragraph 175. Emocionálně silně-smutný prožitek vč. samotného závěru. Pánové Rogowski a Friedrich, smekám před vámi .... a těmi, kteří zde označili tento film za odpad, pohrdám. 4x10 (29.04.2023)

Franz Rogowski mi čím dál tím víc připomíná Joaquina Phoenixe. A to nejen co se týče vzhledu, ale oplývá i neobyčejným charizmatem a výrazným hereckým talentem. V roli homosexuála jsem ho ještě neviděla a musím uznat, že se s ní popasoval skvěle. Rakouský režisér a scenárista Sebastian Meise vsadil na syrovost, a tak se prakticky celý děj filmu Velká svoboda odehrává v drsném prostředí věznice. Nedívá se na něj vůbec hezky. U některých záběrů se slabším povahám může udělat až nevolno. Nicméně snímek má obrovskou výpovědní hodnotu o lidské podstatě a potřebě lásky. (80%) (03.05.2023)

film střídající výborné pasáže s těmi, které by dokázaly unudit k smrti. Nevím do jaké míry je tenhle příběh založen na reálném základě, ale i kdyby nebyl, tak vzhledem k tomu, že zákony ohledně homosexuality se v Německu změnily až v devadesátých letech celkem věřím, že to zástupci gayů (nejen) rozhodně neměli jednoduché a všechna čest těm, kteří se radši neschovali za "normální" vztah. Některé zdejší komentáře nicméně ukazují, že ani dnešní doba se nijak zásadně neposunula. Někteří jedinci zcela určitě...60% (09.02.2023)

Vlastně mě docela mrzí, že nemohu jít na více než tři hvězdy. Protože film má zajisté hodně pozitiv. Patří k nim samotný námět (hned po zhlédnutí mě snímek donutil dohledávat si více informací k prokletému § 175), nápad rozpracovat ho (trochu netradičně) v prostředí věznice a otevřít na něm otázky po hledání/udržení vlastní důstojnosti, potřebě být sami sebou a milovat a být milován, svobodě, která může být nalezena v nesvobodě, zatímco když jsme svobodní fakticky, najednou se nám jí (překvapivě) nedostává. K plusům určitě patří herecké výkony, zejména pak Franze Rogowského (toho borce má kamera opravdu ráda a právě on dělá z mého pohledu snímek o několik čísel poutavější než by byl bez něj). Sexuální scény mě nijak nepohoršovaly, ač byly někdy hodně explicitní (některé byly nadto naopak až překvapivě - vzhledem k prostředí věznice - velmi něžné). Někdo by asi mohl začít moralizovat např. nad pokoutnými (promiskuitními) chvílemi rozkoší na zaplivaných záchodcích. Nebylo to ale do velké míry něco, k čemu ty chlapy nutila doba, která lidem zakazovala být tím, kým se narodili? Nebylo právě tohle počínání spíše než ukázkou nějakého nezvladatelného chtíče či slabosti projevem touhy zůstat sám sebou navzdory okolnostem?... Proč nakonec jen ty tři hvězdy? Ačkoli asi chápu důvody (poctivé zobrazení syrového vězeňského prostředí, toho, jak pomalu v něm může v přítomném stereotypu ubíhat čas...), bylo to na mě příliš táhlé, dlouhé, s až moc scénami, kde se toho nedělo tolik, aby mě to zaujalo a nenudilo. A zejména to pro mě postupem času skoro až ubíjelo vyjmenovaná pozitiva. Možná kdybychom trochu více poznali alespoň hlavního hrdinu, trochu se pozměnil poměr scén beze slov a těch s nějakými dialogy, kdyby se snímek alespoň o trochu zkrátil, šla bych na čtyři. Tak jako tak je to ale určitě film zajímavý a nelituji, že jsem ho viděla. Už jen proto, že jsem se dozvěděla něco více o jednom bolestivém tématu z poměrně nedávné minulosti (o to horší, když si člověk uvědomí, že to vážně není nějaký středověk) a objevila nadějného herce, o kterém jsem dosud neměla potuchy. 60 %. (22.05.2024)