Panna zázračnica

Protože pravých surrealistických a výborných slovenských filmů je jako šafránu, musí toto spojení nutně nabýt unikátního dojmu a to se tu taky odehrálo. Panna zázračnica je snem zastřený příběh nebo určitý druh vize o smutku z vlastních nezdarů a těžkostí života, o snaze někam patřit a být tam št'astný, ale také o reálné nemožnosti stát se něčím víc, než jen průměrným člověkem a neschopnosti dotknout se nedotknutelného. Společným pojítkem je tu nenaplněná láska a touha po dosažení dokonalého ideálu (v podobě dívky Anabelly), která je ale už předem odsouzena k nezdaru. Silně umělecká a atmosferická vidina pánů Dominika Tatarky (předloha a scénář) a Štefana Uhra (režie). Výjimečný film, který však vyžaduje určitou dávku uvolněnosti, trpělivosti a připravenosti na něj. Neuvěřitelně příjemný zážitek na hodně dlouhou dobu. (21.02.2013)

Každý má svou Anabellu. Má jí v sobě, chce jí jen pro sebe, pro své představy, které jsou to jediné, co vlastně mají. Jsou to ti blázni, kteří žijí osamoceni ve svých příbytcích, kam si Anabellu zvou a nechávají jí si pohrávat se svými city. Je to ono chtěné, ovšem nedosažitelné. Je to na dosah ruky a přitom tak daleko. Vlastní bytí, je někdy ta největší překážka. Po revolučním SLNKU a těžkotonážním ORGANU, se Š.Uher pouští do nevídané surrealistické hříčky, která v podstatě devastuje veškerou jistotu tehdejších filmových dějů. Zde jistota není, toto vidět v šedesátých letech, muselo být něco jako zjevení a myslím si, že to muselo inspirovat nejednoho umělce. Na mě bylo toho surrealismu až příliš a jindy skutečně geniální Ilja Zeljenka zde také neměl moc prostoru. Jinak jde pochopitelně o revoluční pohled na možnosti filmu ve své době, prokládaný těžkými, leč výbornými monology. (27.10.2013)

Říká se, že každej umělec má nebo by měl mít svoji múzu. Pro Tristana a spol je múzou Anabella. Štefan Uher tentokrát předkládá divákovi film se spoustou surrealistickejch obrazů, který zachycuje suverénní kamera Stanislava Szomolányiho. Pro běžnýho diváka to bude nejspíš těžko stravitelnej film. Další tip za něhož musím poděkovat filmovýmu kolegovi darkrobykovi. Děkuju. 4hvězdy. (05.10.2023)

Rozlehlá nádražní hala (ve skutečnosti pavilon A brněnského výstaviště), tajemná a žádnoucí Anabella (Jolanta Umecka), telefonní budka v poli, vítr a vrány, lev pojídající staré obrazy, svíčka zapálená o vodní hladinu. Podmanivá hudba, mírně ponurá atmosféra, spoustu surrealistických obrazů umocněných hereckými výkony a dobře volenými interiéry. Ojediněné dílo v československé kinamatografii. (14.03.2014)

Já bych tak moc rád dal víc, protože něco podobného jsem na poměry Slovenska neviděl, ale prostě to nejde. Filmařsky je to opravdu dokonalé, má to perfektní kameru a dobrou hudbu, je tu dokonce i nějaká zvláštní atmosféra, ale jinak jsem u se u toho docela nudil a obecně mi vadilo, že to skoro nemělo žádný děj. Jo, jde tam o to, že tu máme ženu jménem Anabella, kterou obdivuje spousta umělců, avšak všichni na ní obdivují její krásu, ale nikoho nezajímá, jak se ona cítí. Nezní to špatně, ale za celý film se tam toho mnoho nestane a i když je tu pár zajímavých surrealistický scén, jako celek mě to prostě moc nebavilo. A přitom filmařsky je to zvládnuté skvěle, ale víc jak lepší 3* dát nemůžu. (12.09.2019)