Sedm květnových dní

Už pár hodin se trápím s ohodnocením filmu, ze kterého po formální stránce cítit naprostou dokonalost, ale mám problém s tématem či obsahem. Jednak mne ten obsah příliš neoslovil a pak hned několikrát jsem měl nepříliš šťastný pocit, že se dívám na propagandistický film. Tedy něco, co minimálně v americké tvorbě sledovat opravdu netoužím. Nejvíc mne oslovil vizuál, kde kamera proces zachytává originálním způsobem jakoby ze zákulisí či z pohledu někoho v zákulisí tajně nahlížejícího. V některých pasážích se režisérovi podařilo vytvořit hodně paranoidní atmosféru, která mne dost i pohltila, ale dlouho jsem si jí neužil, pokud film znovu přešel do roviny téměř neustále znějících politických dialogů. Něco hodnotného na tom z dokumentárního hlediska určitě bude (ohledně studené války), to nepopírám, ale na Frankenheimerův šedesátkový film jsem očekával něco jiného. Náhoda způsobila, že bohatou a žánrově pestrou spolupráci Frankenheimer – Lancaster napříč celou dekádou 60. let postupně vídám jaksi od opačného konce (Gypsy Moths 1969, Vlak – premiéra 1965), nicméně tentokrát mám pocit, že si režisér svého dvorního herce pouze dal na první místo do titulků a na plakáty, ale daleko větší prostor dostal Kirk Douglas, jehož volbu při vší úctě nepovažuju v tomto filmu či roli za nejšťastnější. Možná to chtělo více svůdné Avy Gadrner, kdo ví...:) (05.09.2019)

Dalsi z rady prekombinovanych frylerov o statnych prevratoch, jadrovej vojne ap. Burt Lancaster /Ptacnik z Alcatrazu, Vlak 1964/ sa snazil, ale marne, Kirk Douglas /Spartacus 1960/ o nicom herecky vykon. A to sa mi nevidelo, ze staci par krat odbehnut a uz som stratil nit. Potom sa svinsky tazko hlada : 60 % (08.07.2017)

V uplynulých měsících se objevily šeptané pochyby, zda jsme neztratili velikost. Tak vida, ony tu ty pochyby byly už těsně po pifnutí JFK / před vstupem USA do Vientamské války. K tomu témata jako whistleblowing, nepovolené drancování vládních fondů, norimberské mediální móresy, rekordně neoblíbený prezident, fuckování tisku ve velmi napínavém politickém thrilleru o puči po emericku, který trudná současnost pokropila elixírem aktuálnosti. To vše je legračně rámováno dobovým režijním stylem, používáním rekvizit jako videotelefony a drátovými telefony snad ve všech šuplících psacího stolu. A Kirkem Douglasem s dírou v bradě jak od Lee Harvey Oswalda. Musím jet do Texasu. To samo stačí na to, aby se člověk chtěl vykašlat na politiku. (06.05.2018)

ELLIE. YES? ANOTHER RAIN CHECK? TUCK IT SOMEWHERE SAFE, WHERE YOU WON'T FORGET!!! Kirk zase řádí jako hurikán v lese. Bohužel od druhé půlky je dost v ústraní pana presidenta. Burt tu hraje zápornou roli, za což jsem rád, protože mi do klaďasů nikdy moc nešel. Film má své momenty a závěr kdy Kirk předává Ellie její dopisy mě rozbulel. Prostě i když jí provedl něco naprosto hrozného, tak mu nakonec odpustila, protože ho měla ráda. Dobrý film i když přiznávám, že ze začátku trochu fádní. To než člověk přijde na to, o čem to vlastně celé je. (16.07.2016)

Veľmi fajnový politický triler, ktorý najprv začína nevinne a príliš ukecane, ale rozhupne sa do skvele rozohranej hry. Možno z dnešného pohľadu mu chýba nejaká akcia a možno aj záverečný zvrat, ale na svoju dobu a v čase rozhypovanej studenej vojny ide o vydarený Frankenheimerov kúsok. Vysokú kvalitu dodáva nielen výborné obsadenie Douglasa a Lancastera, ale aj high-tech vyzerajúce interiéry vtedajšej bezpečnostnej organizácie (videotelefóny už ale boli príliš). O jasnom posolstve je zbytočné hovoriť. (23.01.2019)