Fabelmanovi

Plusom sú okrem zrejmých cinefilských momentov chlapcove sestry, ktoré inklinujú k vede po otcovi, aj keď film nám ho ukazuje ako nudného workoholika, zatiaľ čo mamu ako talentovanú umelkyňu. Tiež babkin brat, ktorý príde na návštevu, aby otvoril hlavnému hrdinovi oči v tom, že umenie nie je len cnostné, ale aj sebecké, keď mu dávame prednosť pred rodinou. Oboje spôsobuje, že príbeh nie je čiernobiely, a to dokonca vďaka vedľajším postavám, ktoré sú tým pádom prepracované a neodsunuté na druhú koľaj. Slabšia pasáž je nová stredná škola v Californii, čo však kompenzujú vtipné príhody prvej lásky. Na konci mi toľko ospevované cameo trochu rušilo vyznenie filmu. No to sa stihlo vzápätí obrátiť v prospech veci, keď sa hrátky s perspektívou obrazu zmienené v rozhovore z predošlej scény stali skutočnosťou. Čiže všetko fajn, na plný počet napriek tomu potrebujem, aby film nemusel vynahradzovať rušivé momenty. Potrebujem, aby ich tam vôbec nemal. Najmä u velikána ako je Steven Spielberg. (04.03.2023)

Tomuhle filmu jsem minimálně do půlky notně křivdil a v duchu si už připravoval komentář o tom jak to senilnímu Stevenovi natřu za to, že už točí čím dál slabší kousky. Jenže, oni se nakonec i ti Fabelmanovi rozjedou a co je ještě lepší i nám hodně sdělí o tom šikovném klučinovi, z kterého se vyklube určitě jeden ze 3 nejslavnějších režisérů všech dob. Schválně komu z vás se nevybaví při vyslovení slovíčka Režisér jako první Spielberg. Michelle Williams považuju stále za jednu z nejvíce nehezkých hereček. Zajímavý film, který mě dokázal popostrčit i k West Side Story. Díky Fabelmanovým ten muzikál dám. 75% (27.02.2023)

Spielbergova filmografia by bola bez Fabelmanovcov zhruba rovnako nekompletná, akoby bola tá Felliniho bez Amarcord-u. A krásna ukážka, ako vyjadrovať svoje pocity prostredníctvom filmu (aj v rámci rodiny) a bez zbytočných slov, respektíve ak ich neviete slovami vyjadriť. Len tá odpoveď na otázku, kto je najväčší filmový tvorca všetkých čias, je po pozretí filmu (či skôr jeho záverečných scén) značne problematická. (11.12.2022)

Pre mňa skutočný filmový darček... Natočiť v dnešnej predigitalizovanej dobe niečo na prvý pohľad tak jednoduché je pre mnohých asi na odpis. Nič nehovoriaci, záhadný a ani nijako zvlášť lákajúci názov Fabelmanovi... Už dlho sa mi nestalo, aby som tak zamilovane čumel a užíval si príbeh obyčajnej rodiny. Možno obyčajný, čiastočne autobiografický, ale rozhodne film, ktorý do budúcna dáva nádej, aby sme podobných filmov videli viac. Dúfam, že vyhrá Oskara a potom verím, že sa tak aj naozaj stane. Vytrel zrak mnohým marveláckym sračkám, ktoré už vlastne nekontrolovateľne okupujú kiná, akoby iní diváci ani neexistovali. Mám pocit, že posledné roky akoby filmové remeslo upadalo. Čím väčšie možnosti a lepšia technika, tým horšie filmy robíme a nie je priestor pre vznik takýchto skutočných klenotov. Spielbergovi sa posledné roky tiež nijak zvlášť nedarilo, ale vrátil sa ako kráľ. Malým veľkým filmom, ktorý je plný citu, emócií a lásky k filmu. Pre skutočných filmových fanúšikov vlastne povinná jazda. 100%. (15.01.2023)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)