Vše pro firmu

Velmi roztomilé dílko. Zcela absurdní situace - syn vychovává otce a snaží se ho dostat na "správnou cestu". Ovšem Barbora Srncová s těma velkejma vykulenejma očima - to každýmu chlapovi musí srdce poskočit až do krku. Ta scéna když "na koberečku" projevuje překvapení, vděčnost a počáteční zamilovanost je naprosto okouzlující. Ale nejvíc mě dostala replika na slova pana šéfa jun. "jeho starosti bych chtěl mít" (jako starosti toho básníka) - a slečna jen tiše a toužebně vzdychne: "já taky..." (15.10.2020)

Český dvojdílný televizní film natočený podle předlohy K. Poláčka, v němž je budoucnost rodinné firmy Adolfa Štorkána (J. Somr) v ohrožení, neboť její bezstarostný, nezodpovědný a hýřivý majitel se místo řízení podniku věnuje návštěvám barů a tanečních podniků. Přijíždí majitelův syn Jiří (O. Vetchý), jež se vyznačuje totální pedantickou, šetřivou a asketickou povahou a změny ve firmě jsou ihned k poznání. Komický účinek díla je založen právě na této neobvyklé a převrácené situaci v tradičních rodinných úlohách. V díle K. Smyczeka se vyskytuje snad až příliš mnoho vedlejších postav v nepatrných rolích, čímž může film působit překombinovaně a je některými okrajovými scénami zbytečně natahován, neboť dvě hodiny se mi na tento jednoduchý příběh zdá příliš. V malé roli Štorkánovy příbuzné se ukázala E. Holubová, jež nejdřív nabízí svoji dceru Kamilku (K. Oltová) mladému Jiřímu, který ji rázně odmítne a sám mladou dívku potom přesvědčuje, aby si vzala jeho otce, který se sňatkem rovněž nesouhlasí. Co se týká oné rodinné firmy, absolutně mě nenapadá obor podnikání, kterému se věnovala, a ani ve snímku to nebylo nikterak naznačeno. Součástí firmy byl upovídaný zřízenec Hustoles (P. Nárožný ve slušivém klobouku), sekretářka B. Srncová, účetní P. Brukner a drzý povaleč B. Klepl, jenž byl ihned po Jiřího příchodu nekompromisně vyhozen. Vedlejších postav by se dalo vyjmenovat mnoho, ale žádná z nich mě dokázala natolik zaujmout, abych ji zde uvedl. Navzdory kvalitním hereckým výkonům otce a syna Štorkánových na mě působil tento snímek dosti rozpačitě, neboť komických scén nebylo mnoho a hlavně děj je příliš rozdělován nepodstatnými a neúčelnými scénami a celé to tak nějak šustilo papírem. Naopak překotný závěr spojený s podivnými Jiřího námluvami směrem k sekretářce B. Srncové mě přesvědčil o podprůměrnosti tohoto nezáživného snímku. (31.05.2019)

Velmi milá a pohodová komedie z dob mé milované první republiky. Komorní studiové prostředí tomuto filmu sluší, stejně jako představitelé nejen hlavních rolí. Líbily se mi také kulisy a herecké výkony. Vše do sebe pěkně zapadlo a vznikl tak dějově sice nenáročný, ovšem pro pozvednutí nálady cenný film. Více takových! (29.08.2008)

Parta z Bylo nás pět opět pohromadě v Poláčkových brilatntně napsaných dialozích, které svou dobovou češtinou inklinující mezi obecnou nespisovnou češtinou, obchodním jazykem a německými vlivy musí pohladit po duši každého historika. Vždyť je pronášejí skvělí herci, kterým nade vše dominuje Petr Nárožný (jeho strýc Vařecha prostě neměl prostor). Skvělý je pochopitelně i Josef Somr, na tělo má roli Ondřej Vetchý. Kromě neherce Srstky a laciného prostředí tv inscenace nelze nic vytknout. (23.11.2013)

Poměrně absurdní komediální téma zavání komikou doby, kdy to Karel Poláček napsal. Tudíž to obrácení rolí (nezvedený tatínek a zodpovědný synáček), které mělo být pramenem celé té komičnosti, na mě vůbec nefungovalo. Jediná věc, kterou jsem si dokázal opravdu užít, byly skvělé herecké výkony (hlavně tedy Petr Nárožný) a také autenticky vystihnutá atmosféra doby první republiky. (13.05.2015)