Režie:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrají:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (více)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Po dlouhé době pro mne zážitek u televizní obrazovky.Výborné herecké výkony ,hlavně ---Boris Rösner (který byl vždy pan herec) a Roman Zach v rolích nacistických důstojníků.Také ženské role dobře obsazené , úžasná Zdena Studénková.Posazení příběhu do konce války ,prostředí kde se filmovalo ,krásná hudba,to vše zapůsobilo tak ,že jsem měla sevřenou hruď a nakonec slzy v očích. ()
Herecké obsazení je sice dobré, ale tak nějak to na mě správně nepůsobilo. Bývalo samozřejmostí, že vysocí nácci drželi své rodiny pryč od všeho špatného a příbuzní tak vůbec nevěřili, kolika zvěrstev se dopustili na jiných. Ester Geislerová je v tomhle ohledu správně naivní. Možná mohl být propracovanější kontrast koncentrované hrůzy - obžerství a pohodičky, kterou měli náckové - naivita mladé dívky. ()
Gestapácká rodinka v podání idealistického vůdce Terezína Borise Rösnera, pečující matky Zlaty Adamovské i válkou nedotčené Ester Geislerové se výborně doplňovala, Kontrast gestapácké dcerunky a maďarské Židovky znásoben scénami s kusem chleba či kusem dortu. Film mě nadchl, kniha uchvátila. Na malém prostoru skvěle propracovány charaktery postav. ()
Hranice nepříliš povedené televizní inscenace výrazně překračuje pouze Boris Rösner, svou osobností, charismem i úžasným herectvím. Jeho postava je až démonicky nelidská, fanaticky lpcí na dodržování nestvůrných předpisů ohledně chodu tábora, ale přitom živoucí. Jeho jediným hereckým partnerem je civilní Jan Novotný. Zbytek ansámblu je ovšem tragický. Zajímavý herecký výkon podává Roman Zach. Jeho postava je bohužel zajímavá pouze jeho postavou (měří asi 2 metry). Jinak přehrává plachost rysa v tatranských hvozdech a toporností se limitně blíží borovému trámu o průřezu 120*120 a délce několik kilometrů. Afektované přehrávání je charakteristické i pro postavu kur... pardon umělkyně Zdenky Studénkové. A nevýraznost zase hlavním atributem Ester Geislerové. ()
Vynikající drama jednoho dne, který pro nacistické impérium znamenal jeho definitivní konec. Precizně vyvedený Kohoutův a Mašínové scénář rozehrává nebezpečnou šachovou partii lidských příběhů, v nichž jako by neexistovala šance na přežití. Karty byly rozdány a dějiny zastavit nelze. Herecké výkony v hlavních (uhrančivý Boris Rösner) i vedlejších (mimořádná Zdena Studénková) rolích, vystupující nad rámec standardních povinností před kamerou, zde dosahují zaslouženého úspěchu a dávají bez nejmenšího zaváhání tušit, že náhoda skutečně přeje připraveným. Škoda, že tak výjimečný námět zůstal uvězněn jen v televizních kulisách. V případě Polesného filmu tím přicházíme o víc. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
- Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)
Reklama