Síla

Síla nemá nějaký konzistentní příběh nebo téma vyprávěné z bodu A do bodu B, ale spíš je to série děr, kterými nahlížíme na Filovo soukromí, a z náznaků se tu snažíme domyslet, co se zrovna děje za fuckup a čím je způsobený. Normálně by mi asi připadal moc nesdělný, napsal bych tu, že témata otvírá ale nerozebírá a tak... Ale nakonec mě nějak kouzlilo, že je to vlastně taková trefná univerzální skica určitého typu rozbitých třicátníků, kdy každý komu zrovna nejdou vztahy a nějak je stíhaný pocitem vlastní nedostatečnosti, bude při koukání na Sílu ukazovat na obrazovku jako DiCaprio v tom slavném memu a cítit, že je to vlastně taky trochu o něm. (16.03.2022)

Kamil a jeho sušák. Nedokážu si vůbec představit, jakou cílovou skupinu dokument může mít. Pokud protagonistu znáte, okamžitě vidíte, kolik toho ještě do mozaiky chybí. Pokud ho občas čtete, asi vás těžko zajímá jeho milostný a rodinný život. A pro ty, kteří o něm nikdy neslyšeli? Na pikanterie to není úplně skoupé, ale to podání je střihově zmatené – jde o jakýsi pokus o umčo se vskutku výraznými elipsami. Síla by chtěla fungovat jako univerzální výpověď o nějakém vnitřním pnutí, puzení a hledání, ale není to tam. Mareček však nadále zůstává na mém watch-listu slibných tvůrců. (04.01.2022)

Člověk musí dělat v životě chyby, aby došel k nějakému poznání. Člověk musí v životě hodně milovat, aby poznal skutečnou sílu lásky. A poznat, kde ve vztahu dělal chyby, když o svou velkou lásku přišel. A je jedno, kdo to je. Jeden z našich předních filmových kritiků se vydal na tenký led před kameru, aby se stal objektem časosběrného dokumentu. Ukázat svoji světlou i temnou sílu. A nikdo nemá právo nad ním vynášet nějaké morální soudy, jak se bohužel stalo. (17.02.2022)

Přijde mi podstatné zdůraznit, že to není portrét Kamila Fily (podobně jako Super Size Me není dokument o Morganu Spurlockovi, přestože je jeho hlavním protagonistou). Je to observační dokument zachycující něčí životní krizi, vyvolanou rozchodem s přítelkyní, neschopností se s tím vyrovnat a následnými depresemi, souběžně s krizí středního věku, maskulinity a nevyzrálých emocí, a ten někdo je shodou okolností Fila. Je to umělecký dokument pojednávající o životních rozporech muže, jehož jednání je v přímém konfliktu s hodnotami, které zastává, jehož veřejná sebeprezentace se liší od toho, jaký je ve skutečnosti a v soukromí, a jehož touha po sebezdokonalování vede naopak k sebedestrukci. Je to film o životě v protikladech, v němž je Fila de facto jen figurantem, na němž jsou ty protiklady demonstrovány, a hodnocení snímku by tudíž nemělo vycházet z hodnocení jeho charakterových vlastností a morálních poklesků, protože ty tématem filmu nejsou. Ona observační umělecká forma (v kombinaci s návodnými doprovodnými komentáři a doslovnými záběry na účelově vybranou literaturu) snímku ale nesluší a z výsledku je patrné, že v počátku vznikal s jiným cílem - natočit něčí experiment spočívající ve fyzické transformaci pomocí steroidů, z čehož ovšem zbylo jen torzo, protože Filovy priority se následně stočily někam jinam. A že se pak za pochodu vymyslelo, že se z toho udělá film nabízející divákům možnost sebereflexe, v čem jsou sami sobečtí nebo pokrytečtí a jestli také žijí v nějakých rozporech nebo protimluvech, ale ani to vlastně není dostatečně nosným tématem. Je to takový podivný hybrid, kombinující dokument, hraný film, autoterapii, umělecký portrét něčí krize a kontrastního jednání a snahu vybruslit z nezdařilého pokusu o naplnění původního záměru. 50 %. (07.11.2021)

Co dělá člověka - jeho činy, nebo myšlenky? Právě že vlastně ve výsledku obojí, potažmo svár mezi nimi. Přičemž řada problémů současné společnosti, plné pojmů s hromadou různorodých definic a absolutních nároků na ně, plyne právě z toho, že se upínáme jen k jedné straně, respektive navíc jen jejímu určitému obrazu. "Síla" tak v prvním plánu pojednává o Kamilu Filovi, ale hlavně předkládá podnětná témata a otázky jeho přesahující, byť na něm ilustrované. Mimo jiné třeba že i "feminista" může být (sociální) idiot. (19.11.2021)