Duna: Část druhá

"Fear is the mind killer." ____________ Jestliže Star Wars: Empire Strikes Back bylo největším sci-fi pro 20. století, tak druhá DUNA je zcela beze srandy největším sci-fi tohoto století, a stejně tak novodobou vědecko-fantastickou verzí příběhu o Mojžíšovi. Stejně přelomový, a stejně tak velkolepý.... Protože zatímco první část byla skvělým psychedelicko-halucinogenním prologem k druhé kapitole – zabývající se mocenskými intrikami na pozadí ideologicko-politických machinací o ovládnutí planety Arakkis – samotná druhá kapitola je epickým osudovým příběhem o revoluci, pomstě a naději. Druhá DUNA je tak ve všech ohledech velkolepější, napínavější, daleko víc audiovizuálně imerzivní a celkově vzato kvalitnější [a to už je co říct, vzhledem k tomu, že první část bylo hotový zjevení nejen v rámci sci-fi žánru]. Spojuje totiž tolik témat, motivů, mytologických meta-konceptů a postav [Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha ftw!], že je skoro až nepochopitepný, jak se tohle všechno režisérovi Denisi Villeneuvovi nerozpadlo pod rukama jak hrad z písku.... Druhá filmová DUNA je totiž zcela beze srandy nejepičtějším příběhem o pomstě od dob Hamleta, a zároveň i největší love-story od dob Romea a Julie. Snímek svým vizuálním vyprávěním, formálním jazykem, opulentní výpravou a megalomanskou stylizací zároveň staví na původní tvůrčí vizi psychedelického mága Alejandra Jodorowskyho – jehož nenaplněná kreativní vize [viz. dokument Jodorowsky's Dune anebo komiks KASTA METABARONŮ] ovlivnila filmový sci-fi žánr jako takový a jako máloco podobného. Nejsilnější a nejkomplexnější je však druhá DUNA v těch nejvíc minimalistických, subtilních momentech a drobných detailech a nuancích, díky nimž ono vizuální vyprávění ještě víc vyniká a dokáže říct víc než tisíci slovy potažmo monology či dialogy.... to vše a nejen to dělá z DUNE: PART II takřka tříhodinový audiovizuální transcendentální opus, který fakt nemá nejen v rámci sci-fi žanru, ale i v rámci hollywoodských blockbusterů, sebemenší obdoby. Co dodat? Nadčasovej meta-fyzickej kolektivní zážitek jaxviňa at its finest, dokonalý cinefilní koření a filmová událost týhle generace; beze srandy.... no nic, já se jdu teď zhulit a vajbovat na Pink Flody. 10 červíků z 10 (28.02.2024)

Po zážitku zkušenost. A taky vnitřní redefinice toho, kdy ještě má smysl platit nesmyslné částky za sezení před obřím plátnem s dokonalým audio setem. Té zasloužené chvály je všude kolem požehnaně, tak snad jen tolik, že oproti prvnímu dílu tomu možná chybí jistá lehkost, která jakoby pramenila z toho, že Villeneuve, vědom si obřích očekávání, odmítá udělat sebemenší chybný krok stranou. Který ale paradoxně nastane ve chvíli, kdy ve snaze vejít se do stopáže pod tři hodiny, a udržet v kině co nejširší diváckou masu, hlavně v poslední třetině, sestříhává tak, že ty chybějící fragmenty (zvlášť, když jste to četli) úplně cítíte a v duchu žadoníte, že chcete klidně ještě o hodinu více. Ale jinak je to všechno tak, jak jsme si dva roky zbožně přáli. Absolutní peak hollywoodského řemesla v nejlepší možné podobě. Obrazový skvost a totální overkill píšečného sound designu, kterému uctivě ustoupily i Zimmerovy galaktické chorály. Poprvé jsem opravdu pochopil, jak se cítili lidé, kterým před čtyřmi dekádami v kině pustili Hvězdné války. (03.03.2024)

„KDO MÁ MOC NAD KOŘENÍM, MÁ MOC NAD VŠÍM…“ Možná budu trochu přehánět (ale kdy jindy, když né teď?). Dovedu si představit, že diváci měli stejný pocity v roce 1959, když do kin přišel Ben Hur. Nebo když v roce 1996 nechal vizionář Cameron vyplout Titanic a o 13 let později poslal do kin Avatara? Rovnou ve 3D!… A teď – Duna! Další vyjímečná audiovizuální událost, kterou si budeme navždy pamatovat. Písek je tady stejně atraktivní jako podmořskej svět, Zimmer zní bohovsky a majestátně, Chalamet naplňuje proroctví a Villeneuve se zapisuje do filmový historie. Tohle nestačí vidět, tohle musíte prožít!    . /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Fiktivní jazyk „Chakobsa“ vytvořil (stejně jako ve „Hře o trůny“) conlanger David Peterson. 2.) Austin Butler získal roli Feyd-Rautha bez konkurzu. Stačilo jedno kafe s režisérem. 3.) Za světovou premiéru filmu označila stanice CBS promítání v ústavu paliativní péče v Saguenay v Kanadě. Jeden umírající muž měl přání film vidět a Josée Gagnon, spoluzakladatel společnosti, jejímž cílem je doprovázet lidi na konci života, předal toto přání Villeneuveovi a Lapointovi prostřednictvím virální výzvy na Facebooku. 4.) Thx za titule „…..“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  *  AKCE  ****  NAPĚTÍ  ** (07.03.2024)

Jak jsem byl nadšený z první části, a jak se před velkým finále hromadily libůstky jako Giedi Prime, za kterou bych Villeneuvovi tleskal ve stoje, a přistoupil jsem na hru s až směšným Stilgarem (který je ale dokonale zahraný), maličko mě znepokojila Alia, ale pak se to zas srovnalo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu. Ale bohužel samotná konfrontace s Imperátorem a její následky mi přišly oproti tomu, co všechno bylo k vidění do té doby (nejen eye-candy věci, ale promyšlenost toho, co je divákovi předkládáno), slabé. Částečně to byl důsledek krácení předlohy, ale částečně šlo o zkratkovitou úvahu tvůrců, že "tohle bude dávat smysl, protože nám zobou z ruky"... tak bohužel, a nemyslím si, že by to šlo zachránit vysvětlením v pokračování - v jehož vznik ovšem doufám;) 80% (28.04.2024)

Blockbuster, který letos asi žádný jiný nepřekoná. Obrovský zážitek. Dokonalý film? Asi ne, a rozumím některým výtkám. Na druhou stranu jsem se dokonale nechala unášet po celou dobu nádherným vizuálem a tou neuvěřitelnou epičností. Neměla jsem problém s pochopením postav a vlastně i ten konec na mě emocionálně dokázal zapůsobit, i když souhlasím, že po emocionální stránce film mohl ještě přidat. Villeneuve je pro mě pan režisér a už teď se těším, až si to zopakuji v kině znovu, přesně pro tento druh filmů kino existuje. Film, který ve mně zůstane ještě dlouho. (02.03.2024)