Svědkyně

Dva roky po revoluci bylo třeba se vrátit k tomu, co bylo, oklepat se, no a prostřednictvím téhle malé televizní rýpavé komedie se to podařilo. Výborné páry Jiřina Bohdalová - Josef Somr a Viktor Preiss - Veronika Freimanová, odsýpající scénář, v závěru lehce zhuštěná atmosféra a na úplný konec očekávaná, ale zase bez výhrad podaná pointa. (19.07.2014)

Malá sonda do života obyvatel za socialismu. Jiřina Bohdalová v roli zvědavé sousedky, prosté ženské, která nikdy o nikom a o ničem nerozhodovala, přestože po tom doslova prahne, je jednou z těch postav, v nichž oblíbená herečka výborně balancuje na hraně tragikomiky. Neméně skvělým partnerem v roli flegmatického manžela jí je Josef Somr. (06.05.2021)

Československý televizní film s komediální zápletkou odehrávající se v jednom bytovém domě zřejmě na konci 80. let, v níž je paní Hrabětová v podání J. Bohdalové záměrně uvedena v omyl. Její sousedka, paní Lukešová, ji totiž požádala, aby vystupovala jako korunní svědek v jejím rozvodovém řízení a kvůli odstranění soudních průtahů dosvědčila neshody s manželem. Prostomyslná paní Hrabětová tuto svou novou roli svědkyně pojmula s velikou vážností. Vystupování a vzájemné chování manželů Lukešových, klavíristky V. Freimanové a překladatele V. Preisse, bylo i bez tohoto oklamání své sousedky, jež jim občas chodila uklízet, velmi podivné, neboť divák nevěděl, jak chápat jejich řeči o rozvodu, Preissovy narážky na milenky a jeho suchý humor. Těžce vykolejenou Bohdalku, která si dokonce připravila svou řeč u soudního stání a jejíž sympatie k oběma účastníkům domnělého rozvodu značně kolísaly, se snažil uklidňovat její manžel J. Somr, který svůj volný čas trávil vynášením popelnic, popíjením lahváčů a lepením papírových modelů památkových rezervací. Paní Hrabětová nakonec zjistila od třetí osoby v kadeřnictví, že rozvod se konat nebude, dala si pár loků rumu a ztropila v bytě Lukešových a poté i doma před svým manželem hysterickou scénu. Domnívám se, že až do této chvíle se jednalo o lehce podprůměrnou komedii, avšak v závěru, kdy byla Bohdalka domovním důvěrníkem O. Vlachem dotlačena, aby i nadále chodila do bytu ´intelektuálů´ uklízet a podávat mu zprávy, o čem se tam hovoří, kvalita a smysl snímku Z. Zelenky ještě poklesly. Zejména díky zkaženému a nevhodnému závěru, který komedii změnil na zcela jiný žánr, toto dílo nemohu zařadit mezi zajímavé a kvalitní televizní filmy z období československé federace, které mám jinak ve velké oblibě. (26.04.2019)

Tak jelikož jsem tohle zažil, když mi táhlo na 18, tak tomuhle musím dát plný počet. A když jsem viděl, jak se Bohdalka ještě přeříkává s Preissem, když ho tahá za rukáv, tak prostě musím uznat, že je to skvělá herečka. Jako člověk asi moc extra nebude, ale každý máme nějaké chyby.  No a ke scénáři, kdosi tady psal, že nesdílí pocity lidí, kteří to zažili. Tak já musím říct, že asi pět scén(prakticky doslova stejných) jsem zažil v našem paneláku. Lze říct, že jsem rád, že některé postavy v reálu již nežijí a já se stejně odstěhoval do baráku na venkově. (04.07.2022)

Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90% (10.02.2021)