Dobrý časy

S chutí jsem si zavzpomínal na dávný časy, ve kterých jsem vymetal artkina a Febiofesty a chodil na všelijaký alternativní experimenťáky a sociální dramata. Patizon zahrál toho svýho asociálního, beznadějně vylízanýho vymaštěnce docela dobře, ale oproti svýmu (filmovýmu) retardovanýmu bráchovi, flegmatický odevzdaný černý týnce a její rázovitý babičce hrál přece jenom druhý housle, protože tyhle postavy byly mnohem víc realistický a zahraný ještě líp. Možná by na přesvědčivosti filmu přidalo, kdyby tuhle hlavní roli dostal nějakej úplně neznámej týpek. Ale jízda je to skvělá, v jejím průběhu padá na nevypatlanýho diváka dost slušná existenciální tíseň z toho, jak jsou někteří lidi strašlivě vypatlaní a zároveň se může radovat, že on tak vypatlaný není. Sám jsem pár takových "patizonů" v životě poznal a mám k nim instinktivní odpor, ačkoliv oni mě mívají většinou nevím proč v oblibě. Ale filmem se nenese jen syrová beznaděj, obsahuje i jednu zvráceně vtipnou pasáž, a to s Patizonem a rachitickým sekuriťákem. Když poliši toho zmatenýho chudáka nakládali do sanitky, v podvlíkačkách a s kyselinou vyzmizíkovaným mozkem a on se při tom srandovně rozčiloval a brebentil něco somálsky nebo jak, smíchy jsem se málem připochcal. (31.03.2020)

Klíčové slovo tohohle zázraku je past. *** Např. proto, že přestože zobrazované scény jsou plné pohybu a barev a blikání a chvění, jízdy a míhání, běhu a rvaček, vzdor očekávání nejsou vůbec nepřehledné.... záběry jsou dlouhé a klidné a nechávají diváka (který na tu vějičku nesedne a snaží se) všechno soustředěně přehlédnout, sledovat nerušeně, vtáhnou ho dovnitř úplně plasticky, poskytují ve skutečnosti tolik času a prostoru, že navozují pocit, jako byste opravdu mohli vstoupit dovnitř a filmem se po libosti procházet.... ano, jako na tripu. Ostatně ta láhev s LSD tam nelétá vzduchem pro nic za nic, a také barevnost scén, kontrasty barev, jejich přelévání a proměnlivé harmonie mezi různými věcmi a postavami a prostředím vzbuzují nutkání tomu přiřazovat vlastní život a smysl a podněcují představy o tom, že všechno na sebe navzájem živě, nervně, synergicky reaguje, všechno o sobě a probíhajícím dění ví. Hudba funguje stejně jako barvy, jako empatický tvor, a výstupy mohou být synestetické. ***** Past i proto, že celý film, byť zobrazuje, jak se z ryzího srdce vytoužený záměr kurevsky zoufale nedaří, není to proto, že je absurdní a že si ho vytyčil nýmand a ztroskotanec, ale protože v tomhle "kurevským" světě tvořeným z překážek v podobě druhých živých lidí lapených v systému krysího závodění prostě záměry ryzího srdce a nesobecké touhy nemají šanci, a tak to nakonec není film o zoufalství, ale o lásce. Film o pasti, do které se láska v tomhle "zkurveným" světě dostává. A nakonec a mimo další je to past i proto, že kdo nezůstal až do posledního slova závěrečného songu v titulkách a neposlechl si ho komplet, přišel o kontrapunkt k zobrazovanému ději a nakonec i o celou pointu. Ale to nevadí, protože i takoví se nakonec dostanou na místo, kde si budou dělat, co budou chtít, a kde si budeme moct klidně i hladit krokodýly. (Lucerna, Malý sál) *~ (28.08.2017)

Pattinsonův výkon mě v dobrém slova smyslu šokoval tím, že jsem v něm žádnou z jeho dosavadních rolí ani na vteřinu nepoznával. Když mě navíc příběh do svých spárů chytil tak pevně, že jsem prvních dvacet minut snad ani nevydechl, začal jsem doufat, že se zvěsti o Drive na tripu alespoň zčásti podaří naplnit, ale zůstalo jen u slibů. Už někdy ve třetině se děj i vývoj zastaví tak razantně a nesmyslně, že jsem chvílemi tvůrce podezíral, že měli napsanou vážně jen tu první třetinu. Promarněný potenciál a závod o co nejcivilnější popření klišé, kterým si v důsledku všichni tvůrci podráží nohy. (13.12.2017)

"Myslím si, že jsem byl v minulém životě pes. Vlastně to vím určitě. Proto mě mají tak rádi." Psy mám rád, takže jsem si jistej, že Connie nebyl pes. Byl hyena. Ty nesnáším. Vlastně jsem nesnášel všechny, kteří se ve filmu objevili. Tedy všechny kretény, mentály a hysterky. Pro mě to bylo utrpení sledovat tuto pakáž, neskutečně jsem se přitom nudil a to až do chvíle, kdy Connie ukradl bratra z nemocnice. Pak se aspoň něco začalo dít, ale to už jsem měl dávno po náladě. (05.04.2022)

Nějak jsem si myslela, že půjde o komedii. No ehm, zasmála jsem se přesně jednou a to ve chvíli, kdy se Robert Pattinson odbarvil na blond, slušelo mu to asi jako mně, když jsem to onehdá riskla s melírem. Dostala jsem pak na chvilku přezdívku zebra. Určitě mě tedy zmátl název Dobrý časy. Je dost zavádějící, páč v tom filmu se nestalo nic dobrýho vůbec nikomu. Ale oukej, zdejší zajímavosti mi tu záhadu objasnily, jde o vězeňský slang odkazující na snížení trestu za dobré chování. Moc jasný mi to teda není, ale teď už je zřejmé, že je problém na straně příjemce. Než si člověk něco pustí, tak si má zjistit aspoň žánr. (31.03.2020)