Červený stan

Hviezdne herecké obsadenie tohoto sovietsko-talianského snímku budí určite pozornosť - bloňdavý Connery ako Amundsen, C.Cardinale s hroznou parochňou, že ju vôbec ťažké nazväť krásnou, nemeckí a britskí herci - fakt netypické na ZSSR. Príbeh je skôr dráma na popredí i pozadí dobrodružnej výpravy najprv dosiahnutia severného pólu vzducholoďou a potom pátranie po stroskotancoch. I podvedomý súd, či veliteľ urobil všetko pre záchranu svojich ľudí. Po technickej stránke je film určite podarený - spracovanie akčných scén nezaostáva za západnou produkciou, menej už po stránke hereckej. Hodnotenie: 65% (21.11.2013)

Hluboký snímek o hrdinství střetávajícím se s odpovědností, o riskování, touze po úspěchu a drtivé konfrontaci s realitou. Generál Nobile a jeho odpovědnost za osud, jenž potkal jeho muže, výčitky a nezodpověditelné otázky, které ho pronásledují desítky let po prožitých událostech. Scény z pohodlného Nobileho bytu, kde on a jím vyvolané přízraky řeší abstraktní, ale samozřejmě velmi důležité, otázky viny, ostře konstrastují s krutou arktickou realitou, kde se snaží vzdušní trosečníci přežít, jak se jen dá, v těch nejhorších podmínkách. Dramatická místa jsou velmi funkční a zdařilá, ovšem hlavní síla snímku spočívá ve výborné typologii postav, jejichž pohnutky jsou podrobně rozebrány a jejichž charaktery jsou víc než načrtnuty. Peter Finch jako generál Umberto Nobile je pochopitelně postavou nejrozporuplnější, on je tu taky souzen, on představuje ztělesnění problému, kam lze zajít v riskování cizích životů a co to znamená být za někoho zodpovědný. Sean Connery si zahrál "vysloužilého" Amundsena, odvedl perfektní práci a jeho ztělesnění skutečného charakteru a moudrosti, pomáhá při hodnocení Nobileho postavy. Claudia Cardinale představuje společně s Eduardem Martsevichem zdravě živou, obětavou a nesmírně silnou postavu - ovšem realita neříká, že tyto vlastnosti zajišťují přežití. A Hardy Krüger jako letec Lundborg ukazuje, že jeho nehraná elegance - která byla Hardymu vždycky vlastní - zrovna to nejdůležitější není, když se ukáže, že pokud je jenom obalem člověka, nemusí znamenat vůbec nic - k takovému obnažení dochází ve scéně s Claudií Cardinal i při závěrečném přiznání motivu Lundborgovy snahy vzít do letadla právě toho, koho vzal. Působivý Morriconeho hudební doprovod pak je také velmi podstanou součástí snímku. Existují patrně dvě verze filmu - delší ruská, a kratší mezinárodní - namluvená anglicky. (17.12.2007)

Máme Claudii Cardinale a neváháme ji použít. Italský producent si přál mít co nejvíce na plátně CC (nejraději v každém záběru), až autor knihy o výpravě odešel znechucený od scénáře. A tak místo ztroskotané Nobileho výpravy spíše sledujeme CC, jak chodí sněhem, či jak rozmlouvá s Amundsenem. Její znechucení je nesmyslné, protože se Nobileho výpravu snažil zachránit kde kdo, nejen Rusové. Roli slizkého zlosyna nafasoval nebohý letec Lundborg. Ten zahynul pár let po událostech líčených ve filmu, a tak se pochopitelně nemohl této urážce bránit. Finn Malmgren si myslel, že on svou špatnou předpovědí zavinil ztroskotání Italie, a toho velmi oslabilo (nejspíš to byl asi Nobile svým rozkazem, aby Italia vystoupala nad mlhu). Tady je z něho svatý, objekt tragické lásky. Co se stalo mezi těmi třemi se nikdy nedozvíme, ale asi to nebylo nic hezkého. Film toto všechno obchází estetickou konstrukcí soudu mrtvých, který je spíše směšný než dramatický. Jako dítě jsem rád četl Běhounkovo vcelku objektivní vylíčení událostí z pohledu trosečníka. Skvělá kniha. Ale tak nepovedený film se jen tak nevidí. (05.12.2019)

Arktida není pro člověka... Silný záchraný velkofilm, který díky snovému halucinoidnímu rámu získává mnohem temnější rozměr. První polovina se trošičku táhne, ale pak atmosféra začne houstnout. Nejpůsobivější scénou je bezpochyby Amundsenův nález pustých trosek Italie. Působivé záběry na ledovou pustinu a Morriconeho hudba dávají snímku tolik potřebnou krásu obklopenou beznadějí. Herecké výkony jsou výborné. Závěrečný verdikt, přináší rýpnutí do lidskosti, které je více než na místě. /// Viděna původní ruská verze. (23.01.2013)

Nejen Artkida je pro zocelené muže. Totéž platí i i o Červeném stanu, jehož znázornění o morální síle člověka a zdůraznění nezlomné vůle přežít mě zcela minulo obloukem. Vinu přikládám nejenom halucinogennímu hávu, ale i celkové roztříštěnosti děje. Celá záchranná akce působí neuceleně a emoce tak vyznívají do prázdna, což je vzhledem k tématu dosti velký nedostatek. Nevím jak je na tom kratší verze, nicméně mnou viděná ruská by skvěle posloužila jako náhražka léku na nespavost, protože díky této "nervydrásající" operaci jsem dvakrát úspěšně zavítal do říše snů, ve kterých už ale Claudia Cardinale bohužel nebyla... :-) (09.12.2013)