Zoku Zatóiči monogatari

Ve všech ohledech propracovanější, technicky vyspělejší díl, než byl první. Jasně je vidět i větší rozpočet. Výborná kamera, skvělé herecké výkony. Akorát Zatoichi v tomto díle nevzbudí moc humoru, jedná se spíše o smutnější film, zejména finále je docela smutné ... Spousta špičkově choreograficky zvládnutých soubojů na meče již v roce 1962 je obrovskou třešní na dortu. Přítomnost mého oblíbence, bratra Shintara Katsu - Tomisabura Wakayamy velmi potěšil, ale také přidal do filmu mnohem více "temnoty" ... Jeho charisma bylo skutečně neuvěřitelné. Perfektní druhý díl, který je již jasně za plný počet ... (05.05.2009)

Druhy diel Zatoichiho je skvely v mnohych aspektoch. Dockame sa mierneho nadviazania a dodatocneho vyvrcholenia prveho dielu a tak isto aj konfrontacie so Zatoichiho minulostou v podoe jeho brata Yoshira, s ktorym ma nevyriadene ucty. Perlicka je, ze Yoshiro, v respektive jeho predstavitel Tomisaburo Wakayama je aj skutocnym bratom Shintara Katsu (Zatoichi), a tak isto je velkou hviezdou samurajskych filmov, znamy hlavne zo serie filmov Lone wolf and cub. Jednoruky Yoshiro je podobne ako ronin Hirato z prveho dielu, siroko daleko jedinym samurajom, ktory sa moze rovnat sermiarskym schopnostiam Zatoichiho. A finalna konfrontacia je naozaj brilantna (okorenena aj tym, ze Shintaro a Tomisaburo boli vo svojich profesionalnych karierach velkymi rivalmi). Tak isto sa dockate aj v skutku masivnej bitky, kde sa slepy Zatoichi postavi voci hadam dvadsiatim samurajom. Ako inak, vsetci skoncia pod cepelov jeho meca :) Skvely kusok! (9/10) (02.09.2007)

Doslova rodinná jízda - skuteční bratři hrají filmové bratry. Wakayama (ještě jako Jo Kenzaburo) působí chladně, vzdáleně a odtažitě, jeho postava nemá chybu, byť jeho výkony s mečem nedosahují pozdější působivosti (samozřejmě ani zde nepůsobí jako žádná lemra, živil se jako instruktor juda - rozdíl oproti pozdějším letům tu ovšem je). Krátký díl s krátkým a stručným koncem (a jeden z mála, u kterých je téměř nutnost vidět nejprve díl první). Akční sekvence snímané z dálky kupodivu fungují velmi dobře (byť se rýsuje podezření, že mají zakrýt nemohoucnost některých herců), potěší i poodhalení hořkých fragmentů Ichiho minulosti. Stejně dobré, ne-li lepší, než předchozí kousek. (14.05.2010)

Slepý masér, co mistrně ovládá katanu se vrací, a krom padouchů a protivníků se tu tentokrát utkává i s vlastní minulostí. A oboje je skvěle zkombinované, protože scény, kdy se Zatojči ohání ohání čepelí a krájí alespoň půltuctu šermířů najednou a ty, kdy vypráví o tom, co se událo v dobách dřívějších se krásně doplňují a jsou dobře natočené (v případě soubojů) a napsané (v případě dialogů). Jednoduše - povedená samurajárna, s velmi dobrým hlavním oponentem, který tu má asi patnáctkrát vyšší charisma, než titulní hrdina a jejich vzájemné interakce jsou tak díky tomu ještě o řád lepší. A má to neskutečně kurevsky dobrej závěr, muhahah. (07.03.2015)

Ohohó, návrat k slepému šermíři se vydařil. Souboje sice nenaznaly výraznějšího zlepšení, pořád nemají šmrncovní nádech akční řežby, ale jsou spíš rychlou změnou postoje, při níž někdo padá k zemi. Ale kdo, ví, možná je tenhle styl daleko reálnější než několikaminutové břinkání oceli o ocel. Každopádně mne nevidomý potulný masér a jeho příběh začíná bavit čím dál víc, vědom si svého mistrovství vystupuje i přes svůj handicap vůči svým nepřátelům s klidem a sebevědomím a vy víte, že nikdo proti němu nemá šanci. Navíc je požitkář a evidentně i sukničkář, nemůže mi tedy být nesympatický. Pokračování Zatoichiho příhod je jednoduše řečeno emocemi, nijak přehnaně, nabitý a napínavý příběh s překvapivým rozuzlením. A víc nepotřebuju, jasný čtyři, a to jen prozatím. Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.09.2015)