Rabín a jeho Golem

Ten panák, jak ho uplácali vůbec nevypadal, jako Golem, kterého vypálili a ten zas vůbec ne, jako Golem oživlý. Zkrátka, z špatně uplácanýho pajduláka si Pavla Nového nevytvoříte. Ani němého ne. Ani když jste byli zamlada král Miroslav. Nebo čert. Škoda, že rabi tehdy šém spálil,on by se takový Golem hodil i dnes, jen by jich bylo potřeba spíš pár tisíc než jen jeden, ať by byl kvalitní sebevíc. (14.08.2011)

Staropražský folkór, vydatně v našich předcích živený knížkami lidového čtení i jarmarečními písněmi, jež byly svébytným médiem nejen českým zhruba od 16. do poloviny 19. století, má řadu silných témat. Jedním z nich jsou mýty, související se životem historického rabína Löwyho, který v někdejším Židovském městě žil na přelomu 16. a 17. století. Nejen Eduard Petiška, ale i Alois Jirásek ve svých proslavených STARÝCH POVĚSTECH ČESKÝCH ztvárnil tuto pozoruhodnou pražskou, českou i židovskou osobnost. Scénář s úspěchem řadu velkých löwovských témat dokázal propojit do jednoho celku a Václav Vorlíček ve své šťastné chvíli dotvořit do pozoruhodného tvaru, v němž se podařilo prolnout starobylost tématu, specifiku žánru, který se pohybuje na rozhraní pohádky a pověsti, i požadavek moderního dynamismu děje. Ve skvělém hereckém obsazení na sebe upozorňuje především Vladimír Ráž, pro nějž se role rabbiho Löwa stala na sklonku jeho životní cesty jednou z klíčových uměleckých výzev; jeho k deklamaci tíhnoucí herectví, jak je známe už z PYŠNÉ PRINCEZNY, ztlumeno do civilních tónů, vytvořilo dech beroucí plastickou postavu velkého muže našeho raného novověku. Skvělé příležitosti tu nalezli i Martin Zounar a Ondřej Vetchý a svůj výkon snů tu předvedl i Pavel Nový opět v oddémonizovaně pojatém Golémovi. Neobvyklé a naprosto civilní - ve shodě s historickou skutečností - je i Etzlerovo pojetí postavy císaře a krále Rudolfa II jako intelektuála na trůně, jímž tak trochu v prvních letech své vlády nesporně byl. Zdánlivě odlehlé téma je ve skutečnosti až překvapivě časové: génius loci, je-li uchopeno multikulturně, vypovídá mnoho o potřebě tolerance, vzájemné úcty a kritického, věcně nepředpojatého myšlení a vzdělání. Pochválit je nutné i výjimečně dobrou výpravu, pozitivně se vymykající z neblahého pravidla asketického materiálního vybavení polistopadových pohádek České - a nejen jí - televize. Mathého ředitelská éra (1992-1998) a její odkaz bude v budoucnosti zřejmě dále doceňovány. GOLEM je jen jedním z příkladů nadčasové mozaiky odkazu jeho dnes asi definitivně uzavřené televizní špičkové managerské éry. (10.08.2008)

Velmi dobře zahraná a hlavně moudrá židovská pohádka, která ani na křesťany, ani židy neklade nic špatného, naopak i katolického mnicha ukazuje jako moudrého, přičemž židovský rabín Löw je zde ukázán jako moudrý muž, který i po stvoření mocného golema zůstává oním skromným a rozumným mužem. Hezké zpracování legendy včetně zcela strojového Golema Pavla Nového. (06.06.2020)

Dejme tomu příspěvek do Golemovy filmografie. Nový, Ráž a nevimjakjetomožný i pejzatý Zounar typově vůbec ne marní. Jenže je to úplně ve stylu (a zhruba na stejné úrovni) těch vážných zasmušilých studiových pohádek z 80. let. Ale úplně - příběh, dialogy, mluva, scénář, režie, herectví. Nechybí ani typická anekdota o moudrém rozsudku před vladařem. O nějaké koresponditě s charakteristikami historických postav (Maharal, Rudolf) se vůbec nedá mluvit. A ty říkadla při tvoření Golema? Vrchol vší bídy přichází vlastně už na začátku, když slavnou historku na mostě vypravuje doma očitý svědek. Ne, pane Vorlíček, my jsme o tom také četli, takže ještě poslouchat o tom někoho podle Petišky deklamovat ve studiu nepotřebujeme. (04.05.2020)

Zajímavá herecká parta. Kolem výborného Ráže je partička Nový, Vetchý, Zounar, Etzler, kteří jsou překvapivě dobří, aby do nich z boku narážela Jaroslava Adamová s nepřirozeně divadelním herectvím. Příběh není špatný, ale televizní pojetí ho dokázalo dostatečně spražit. Nejdražší na tom asi byly ty fousiska. :-) (18.03.2009)