Pád Třetí říše

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

Nakonec jsem se rozhodl, že do třetice všeho dobrého se na Pád třetí říše podívám znovu a třeba se mi konečně povede docenit jeho kvality. Nepovedlo, právě naopak, zhnusen českým dabingem, který překryl jako mlha nádhernou německou stopu vymyzel i ten jediný klad, který jsem na tomto snímku viděl. Zbyl jen ten příšerný pocit, že se budu muset více jak dvě hodiny dívat na přehrávajícího Ganze a divadelní režii. Nevím kolik peněz tenhle snímek stál, ale celkově působí jako omšelý televizní film vyprodukovaný Českou televizí, bez špetky vlastního nápadu, pořádných herců a emotivní dějové linie. Exteriérové scény působí neskutečně vtipným dojmem a krom zfanatizovaných Hitlerových dětí, kteří jsou posedlí 'vnitřním démonem', stejně jako jejich vůdce nenabízejí vůbec nic, co by stálo za soustředění. Ačkoli samotné téma je fascinující nepovedlo se tvůrcům vykreslit potřebnou atmosféru, snímek též postrádá znatelný vývoj a hlavně gradaci. Jedná se spíše o nestabilní kostru, jejíž základy tvoří vše co už jsme dávno viděli, a kterou tvůrci ukázali světu ještě dříve než byla dokončena. Snaha tvůrců o historickou korektnost a nezaujatost žádnou stranou vychází vniveč a Pát Třetí říše tak celkově vypadá právě jako Hitler chvíli před svou smrtí. [TOP 19/10 70%] (11.05.2007)

Dilema, kdo je lepší mě uvádí v rozpolcenost.. Ale kdo je lepší? 5* Robert Carlyle v Hitller: vzestup zla či 5* Bruno Ganz? Co by bylo kdyby na Hitler:vzestup zla bylo tolik prostředků jako na Der Untergang? Kdo je věrohodnější? Fyzicky? Duševně? Mimikou? Fyzicky a mimikou je asi Ganz trochu blíže originálu..., ale lze to tak dát do rovnice? Který film lépe vystihuje atmosféru? Oba filmy jsou výtečně a hlavně nezapomenutelné, to je podstatné !!!! ... Proto nezapomeňme, až zas nějakej magor bude chtít za skryté podpory manipulovat s lidskými mozky ... Tyhle dva filmy by se měly promítat po sobě... tak jak to začíná... a jak to končí.... (02.05.2005)

Na můj souhlas s Civalem v dané věci 100% nestačí. Avšak musím připustit, že Druhá světová je mi natolik blízká, tatíček Áda je tak majestátní a Ulrich Matthes, jež ztvárnil Goebbelse, ještě o tolik hrůznějsí než byl Goebbels ve skutečnosti, že jsem snímek i přes pomalé tempo hltal. A ještě něco musím říct. Už mi přijde skoro trapná typická barva 2. světové války v nových filmech - jakási vybledlá barevnost. Je to snad úplně všude a už mi to trochu leze krkem. (30.07.2006)

Je důležité položit si otázku, jestli film má být hodnocen podle výběru tématu nebo jeho zpracování. Já si stojím za tím, že podle toho druhého. Tudíž nemůžu o Pádu prohlásit nic lepšího než to, že film bych doporučil pro školní představení. Jde totiž o dokument o posledních dnech Vůdce. Nečekejme žádné myšlenky, žádné přesahy. Ale tohle tvůrci ani neměli v úmyslu. V tom případě bych ovšem doporučil výrazně zkrátit stopáž, minimálně o půl hodiny. Nebýt několika mrazivě silných scén, celou druhou polovinu filmu jsem se nudil. K pozitivům filmu patří fantastický výkon Bruno Ganze jako Hitlera, který si nějaké ocenění určitě zasloužil, jak je přesvědčivý. Celkem vzato, zajímavá dějepisná lekce, ale dokument by byl (alespoň pro mě) lepší. (12.04.2005)