5x2

Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá) (28.02.2009)

"Považuji váš rozvod k datu 17. 2. 2003 za právoplatný." Francouzi mi připadají divní. Kdo z nich nebyl dvakrát rozvedený, osmkrát nevěrný a nerozdal si to s osobou stejného pohlaví, tak nepatří do společnosti slušných lidí. Alespoň z filmových a seriálových vztahů to tak vypadá. Já jsem se přesto na těch pět příběhů vyprávěných od rozvodu po seznámení docela těšil, ale dostal jsem jen nakousnuté příběhy a několik mouder, která už kolem mne během života nekoordinovaně proběhla. (12.07.2018)

Existuje spousta nevysvětlitelných jevů. Spousta věcí, které nedávají smysl. 5x2, pět střípků úplně obyčejného života jednoho páru. Všední příběh o rozvodu, nevěře, dětech, manželství a prvním setkání. Vsadím se, že nejedna dvojice se v Ozonově snímku pozná. Nijak výjimečný film, ale snad pro tu obyčejnost a příjemně podanou smutnou realitu 4*. (10.02.2008)

Po 8 ženách jsem čekal podobně formálně vytříbený film. Dočkal jsem se, navíc nevtíravě a všedně podaný vývoj jednoho vztahu dvou lidí. Díky zvolenému plynutí času (chronologicky pozpátku v kapitolách) pátráme po příčinách krachu manželství. Naštěstí jako diváci máme prostor přemýšlet o motivacích a jednáních, o nevyřčených výčitkách.. Režisér nevysvětluje, netlačí, lacině se nepodbízí. Podařilo se myslím zachytit nezbytnost nepatrného štěstí, které je potřeba, aby se soukolí nezadrhlo a běželo dál... (06.06.2009)

Zájdite si na pivo so starším, ženatým, prípadne uz rozvedeným kamošom a budete to mať z prvej ruky, zadarmo a bez ujmy na potešení zo zaujímavej filmárčiny. Ozon svoj hraný "manželský dokument" napísal a nasnímal ako televízny film - formálne striedmo a nezaujímavo, obsahovo nenáročne a fádne. Vo filmoch ako Intimita alebo Pianistka sa aspoň niečo riešilo. V tomto filme sa nerieši nič a jeho motorom sú iba dobre vystihnuté psychologické momentky, ktoré nikam nevedú - čiže niečo, čo v plnohodnotnom a scenáristicky prepracovanom filme plní "iba" rolu lepidla uprostred skutočnej drámy. Herci sú ale celý čas príjemne realistický a snímka má veľmi pekný záver. (24.03.2005)