Hrozba

Nejsem ten, kdo plive na filmy z pracovniho prostredi jen proto, ze jsou z pracovniho prostredi. Jasne, nekteri tam nemeli co moc zahrat, ale par napinavych situaci tam bylo, par realnych situaci, happyend atd. Proc ne... A taky uz vim, ze obsah kysliku nesmi byt nad 12%... Pokud je ale 11.6, neni treba hned uzavirat provoz nebo nejak jinak panikarit... :-) (24.11.2013)

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)

Hrozba by se měla hodnotit spíše jako nadšenecký pokus o katastrofický film, natočený podle Hollywoodských vzorů. Pak nemůžu být zas tak nespokojen, protože většinu důležitých ingrediencí Hrozba obsahuje: Nekomplikovaný scénář, trochu ploše vykreslené postavy, jejichž srdceryvné příběhy jsou vymyšleny dost na efekt (malá dceruška po těžké autonehodě bojuje o život na sále, milostný trojúhelník, do kterého zasáhne falešná hrozivá diagnóza), amatérské vysvětlování problematiky mezi pracovníky, kteří by měli všemu rozumět, správně drsňácké hlášky (- Co kdyby to bouhlo? - Kde bydlíte? - U divadla. - Tak to máte smůlu. - Až takový je to průser?) atd. Dokonce k tomu podle mě patří i herecké výkony, kdy je poznat, že to herci neberou zas tak vážně. Film má ovšem dvě velké slabiny. Zaprvé díky nezkušenosti s žánrem se tvůrci snaží o co největší realističnost, díky čemuž sebe i diváka připravili o efektní výbuchy, šlehání ohňů a náhodné oběti od začátku a po celý film. Za druhé se museli vypořádat s nevelkým rozpočtem. Dvě třetiny filmu proto vyplňují dialogové scény postav, jimž právě ona plochost ubírá na zajímavosti, a napínavé odvracení katastrofy (které je ovšem opravdu docela napínavé!!!) přijde na řadu až hluboko za druhou polovinou filmu. Ještě že má film rozumných 80 minut. (04.04.2007)

Již od první chvíle je zřejmé, že budeme mít co do činění s výbornou hudbou Luboše Fišera. Přes poetický začátek se záhy z filmu vyloupne rozvětvené drama, které se stejnou vervou věnuje všem postavám a neponechává žádnou z nich bez uspokojivé pointy jejich příběhu. Vyjma Zedníčka, jehož závěrečná excentrická hra na esmeraldu se vymkla jakékoliv kontrole, odvedli herci velmi dobrou práci. Frej asi tušil, že jednou bude dabovat Lino Venturu a odkoukal od něj okouzlující úsměv, čehož využil ve scénách s Eliškou Sirovou. Menšík dal svému Budilovi do vínku strach, oddanost, odpovědnost, lásku, ale i jistou dávku dojemnosti. Jeho Budil je natolik precizně propracovaný, že ho vnímáme natolik komplexně, jako kdybychom jej znali léta. Budil se zuby nehty brání odložení do starého železa, kope na všechny strany a především do svého nástupce, jehož častuje jednou jízlivou poznámkou za druhou. Když je Budil se svým sokem vystaven krizové situaci, musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v pohrdání mladým mužem, nebo budou společně řešit problém. Ve chvíli, kdy Budil nahlédne do papírů, sehrál Menšík nezvykle uměřeným způsobem během pár sekund několik různých emocí. Kvůli téhle scéně, která patří k vrcholům Menšíkova herectví, ale nejen kvůli ní, má smysl film vidět. (10.03.2023)

Další z mnoha socialistických normalizačních dramat, tentokrát z prostředí plynárny. Odprostíme li se od toho proč se v tom Zdeněk Sirový musel vykoupat, a zaměříme se na děj zjistíme, že má dvě prolínající se roviny. Menšík coby jeden z vedoucích a zkušených kádrů závodu má být nahrazen mladým nadějným inženýrem. Staří mazáci z podniku tvrdí, že vedoucí pracovník by měl být rekrutován z těch co začali od píky a nebo si mladé od píky vychovat, vedení oponuje tím, že než se takový pracovních vychová, vychrlí vysoké školy nové a moderněji vzdělané mladé kádry, kteří díky neustálému vývoji v technologiích hravě takové dinosaury nahradí. Za Menšíkem však stojí skoro celá podniková parta veteránů závodu, ale vedení chce mít na špici zkrátka mladého koně. Navíc má Menšík zdravotní potíže, takže o důvod víc jej ,,přesunout" - dnes bychom řekli ,,odklonit" na jiné místo... Během tohoto klíčového konfliktu sledujeme různé rodinné potíže jednotlivých zaměstnanců, kteří je mají hlavně díky oddanosti ke své plynárně. Ústřední postavou těchto závodu oddaných looserů je dispečer Jiří Wohanka. Druhou rovinou snímku je od druhé poloviny rozvíjející se závažná závada na zařízení a hrozící výbuch. Závažnost situace krásně komentuje rozhovor mezi závodním ekonomem a vedoucím technologem: Ekonom: - kdyby to bouchlo, jak moc to bude zlý? Technolog: Kde bydlíš? Ekonom: U divadla. Techlonolog: tak to máš smůlu ! :-)) Od havárie se hlavní hašteřivci Menšík versus nová krev dají dohromady a řeší závadu. Mezitím dojde k požáru a snímek dostává hodně akční náboj. Máme zde výjezdy požárních jednotek, těžká tatra osmsetřináctka vezoucí dusík a spěchající k požáru dokonce nečeká s houkajícím doprovodem na stažených železničních závorách a prorazí je. Čmaňa na místě požáru zasmolí, oheň mu ožehne knír a on přijde o život.... Na závěr je katastrofa zažehnána, Menšík si uvědomí kvality mladého inženýra a rád mu své místo přenechá. ----- Abych to shrnul, dá se na to koukat, zejména díky dramatické druhé polovině, kdy z celé plynárny sice hoří pouhá jedna trubka, ale čověk si uvědomuje, co by se mohlo stát. Od toho ostatního je nutné se odprostit... Hvězda za akční zápletku a druhá za proražené závory, to se často nevidí. * * (14.04.2012)